Po dlouhý době jsem si vsadil, takže dvojnásobná radost :) Co ale nechápu, jsou furt ty Procházkovy řeči o zlepšování se, mastery, perfection... atd. Předvádí pořád to samé - 0 obrany, ruce dole, občas to vyjde a včas uhne hlavou, občas ne, nohy vůbec a pak to v nějakém adrenalinovém chaosu dá. Mně to baví, málokdy mi tak tluče u něčeho srdce a mám pocit, že žiju, ale nalijme si čistého vína nikam se to moc neposouvá. Je to špatně? Ne nutně, jak píšu mě to baví, je to divoký, mám ho rád, ale furt poslouchat na každý konferenci, jak to bude příště jinak mě přijde úsměvný. Embrace it bráško...
