Dnes po ránu Vobluďák ani neměl moc chuť vylézt z přístřešku, jen lehce zařehtal na pozdrav a koukal (normálně jde hned k východu). Tak jsem mu otevřel ohradu a šel se sednout na studnu, aby pak za mnou přišel (rozmýšlel se skoro 5 minut).

A ani pak nejásal nadšením, na vyčištění stál a čekal (jen do mne sem tam šťouchl nosem a dělal xichtíky loudící nějaký mls), ale pak se nechtěl ani jít vyválet na písek a ani projít ven. Ovšem ani "jeho" denní důchodcovští společníci na pastvě mu zjevně nebyli hned dost, protože když jsem ho tam k nim zavedl a pustil na pastvu, tak pořád řehtal po kobylách, které zůstaly v ohradě sousedící s jeho (kobyly na pastvu takto nechodí, protože by za pár dní praskly obezitou jak snadno se zrovna tyhle vyžírají).

Tak jsem Vobluďákovi alespoň opravdu pořádně vyčistil ohradu, přičemž se na mne celou dobu dívala jedna z těch sousedních kobyl a samozřejmě každou chvíli tam očumovala ta šedivá potvůrka, ale s jejím "ADHD" ona v klidu a na něco dlouho koukat nevydrží (ale zase je strašně přítulná a pokud se s ní začnou dělat nějaké zábavné blbosti, tak je k neutahání).

tak aby byla změna, dáme místo důchodce miminka.... včera jsem vzala kůzlata poprvé na pastvu. Prvních cca pět dní jsem je držela s mámou separé, protože kůzlátka byla malinká a nekoordinovaná, navíc jsem nechtěla, aby se někdo (další kozy) montoval do bondingu a mlékotvorby. U těhle malých plemen, kdy se kůzlátka rodí cca 1 - 1,5kg velká, je poporodní zhubnutí o pár deka hodně vidět, jsou z nich kostřičky... (ale zase po dvou dnech bojů s přikrmováním pak najednou ráno přijdu a jsou tam místo dvou kostřiček dvě kuličky - zase stačí jedno dvě dobrý nakrmení a jsou "tlusťoši")... takže po cca pěti dnech jsem je představila jejich babičce - ale do toho sněžilo a foukalo a sibérie byla, že by kozu nevyhnal, tak jsem to musela odložit...
Včera jim bylo jedenáct dní, po chlívku lítají jak šuspajtli a kozy všechny nadržený na pastvu, takže jsem holt vzala celý spolek ven...
Ozzy a Rory napřed nechápali kozí etiketu a lítali kolem, jejich máma mečela, ostatní kozy uskakovaly (nejvíc se jich bojí největší a nejtlustší hňupík), cirkus hadr - ale během asi deseti minut máma konečně vysvětlila, že se mají držet u ní - a že bude lekce v pasení se.
Kůzlata se musí naučit se pást - chodí mámě u huby a očuchávají a ochutnávají to, co ona žere - moje doměnka je, že se tak skutečně učí, co mají jíst a nemají jíst. V tomhle věku je to skutečně jen ochutnávání - stejně to neumí trávit.
Po dalších jánevím deseti minutách se kůzlata unavila - a Ozzy přišel za mnou, že by si lehnul do teplíčka na klín a prospal se. Rory je ADHD, ten ještě skákal kolem a pásl se s mámou - ale pak mu to nedalo a přišel za bráchou. Což byl taky zlomový okamžik, protože až do téhle chvíle se Rory odmítal nechat civilizovat - ale zřejmě to pochopil, protože teď už taky chodí se pochovat a nerve se člověku z náručí... Zajímavá byla máma koza, která zjevně přijala s ulehčením, že se miminům někdo věnuje a nechala je u mě a šla se napást... asi byla chuděra taky ráda, že je za prvé venku z chlívku a za druhé, že se na ní furt nesápou dětičky.

A tady teda fotodokumentace... stádečko na pastvě (mimina included), kluci si vykračují, pak teda konečně máma vysvětlila, co se od nich očekává, a pak zasloužený odpočinek

Dnes pěkná vycházka s ořem, už mne (opět) poznal hned jak jsem projížděl na kole kolem ohrady a to bylo řehtání, a pak další, když jsem se zdržel chvíli u stáje (to jako bych v tom řehtání slyšel to "Tak kde jsi? Už jdeš? Já už chci ven!"). Chtělo se mu jít ven, takže pěkně si vyšlapoval, nikde se nezdržoval, pěkně jsme udělali důchodcovský okruh (v protisměru než obvykle) a u řeky měl ještě chuť jít kus dál po cestě.

Nakonec jsme potkali vracející se kobylu z vedlejšího výběhu, tak jsme ji doprovodili zpět ke stáji a tam koníček šel za kamarády "spolu-důchodci" na pastvu, kde já se pak odvařil ořezáváním vrbiček, které začaly zarůstat vchod na pastvinu. Také jsme tam vyřezal staré/suché/překážející větve tak, aby koním pod vrbičkami zůstalo co nejvíce stínu, ale nic se nehýbalo k zemi ostrými konci dolů...

PES: navíc kozy mají obecně špatnou pověst, ale je to proto, že lidi se k nim chovají hnusně... stará prudivá Hazel lidi trkala - ale prostě strávila většinu života zavřená na prostoru pár metrů čtverečních, tak samozřejmě, že si prostor hájila... a zdrhala, kdykoliv mohla... když jsem jí začala brát s mýma kozama na procházky / pastvu, tak se spousta věcí uklidnila.... jenomže pak přijdu a letní tábor pořádal rodeo - že se zavírali do výběhu k Hazel a provokovali jí a měli hroznou prdel z toho, když někdo nestihnul utýct... to jsem myslela, že je tam seřežu na jednu hromadu (a tohle dělali vedoucí)... Hazel byla koza rohatá, trknutí od ní bylo jak kdyby tě někdo přetáhnul kovovou tyčí, jak fakt jim mohla ublížit - nemluvě o tom, že moje "práce" na tom, aby chápala, že lidi jdoucí do výběhu tam jdou proto, aby jí přinesli seno / vodu, nebo jí vzali na procházku, a tudíž není potřeba je hned přizabít, byla rázem v čudu...

Jedna moje stará koza je trochu psycho, ale kozy, co se už narodily a jsou od malinka "doma" se mnou, jsou totální plyšáci - jsou zvyklí, že lidi je drbou, češou, nosí jim dobroty, chodí s nima na pastvu... nezažili lidi, co je bijou a zavírají do kotců... Na stříhání paznehtů chápou, že je beru postupně - a že stříhám na dojicím stojanu, kde mají uvázanou hlavu - ale zase vědí, že dostanou extra příděl zrna, takže jsou připravení za vrátkama a chodí postupně... Znají spoustu povelů a informací - třeba když jim nesu nějaké pamlsky, tak vědí, že "all gone" znamená, že už pamlsky došly, zavírá se pixla a je konec. Vědí, že nedostanou slepičí krmení a když vezmu pixlu a řeknu jim, že to je pro slepice, tak se na mě přestanou sápat - a když volám slepice, tak taky kozy nejdou...

Tohle je jedna mladá koza se mnou na pastvě... chvilku se pásla a když viděla, že ležím, tak si přišla lehnout ke mě... jak psíček..

tady fotky a jdu sebou plácnout do pelechu, mám dost...

Přes dvě hodiny odchlupování oře

Letošní stájoví otužilci ;-)