FIDEL: Hehe, ze se k tomu jeste vracim, bohuzel Belohradsky ve svy interpretaci plave po povrchu. Jedna ukazka za vsechny:
Jiří David napsal, že volební kampaň K. S. mu byla „znechucena stupidním zneužitím grafiky prvního alba Sex Pistols, v pravý opak toho, co tehdy symbolizovalo, tedy revoltu vůči establishmentu, britské královně a obecně k vládním garniturám“, a že odmítá „zapomenout na poslední neschopné ministry kultury, zradu Strany zelených, kauzu Čunek … (a na to, že) je vše …poppolitický kýč...
Akoratze Sex Pistols byly samotny co jinyho nez simulakrum - viz shrnuti Zdenka Konopaska tady:
Sex Pistols, na jejichž styl placka naráží, totiž sotva mohli být znásilněni tak, jak Bělohradský soudí: hle, autentická anti-monarchistická vzpoura překroucená k nepoznání českou kulturní a akademickou frontou druhé dekády nového tisíciletí… Ve skutečnosti byli Sex Pistols v hlubokém rozporu s vlastní revoltou proti establishmentu od samého začátku a základu. Je to dobře známá historie. Tahle kapela z nemalé části vznikla a fungovala jako cynická marketingová provokace. Což ovšem neznamená, že si ji dodnes spojujeme s divokostí a anarchií mylně a bez důvodu. Oni ti hráči nepochybně byli (i bez svého manažera) hrubí a vzteklí, brali drogy a chlastali a nějakého knížete by při prvním setkání okamžitě a spontánně, dost možná i brutální fyzickou silou, poslali někam. Jenže takových kapel byla vždycky spousta. Jestliže se právě Sex Pistols stali opravdovou ikonou punkové rebelie, bylo to neobejitelně také díky tomu, že se jejich drzost, amatérismus a vztek úspěšně propojily s tou nejpragmatičtější komercí. Singl, kterým Sex Pistols prorazili a který je doslova udělal, vydala v roce 1976 firma EMI, jasná součást hudebního establishmentu, a nikoli nějaké obskurní, malé a nezávislé vydavatelství. A ten skutečný skandál, který stál na počátku úspěchu skupiny, nepředstavovala ani tak samotná píseň Anarchy in the UK, ale její uvedení v celonárodním televizním vysílání. Vedle Sex Pistols existovalo a existuje velké množství dalších kapel, které ztělesňovaly odpor vůči všemu usedlému a oficiálnímu – avšak pokud se establishmentu vzpíraly důsledněji, skoro nikdo si na ně dnes už nevzpomene a jimi inspirované placky si v ironické nadsázce na klopu nepřipne. Jestliže tedy nynější telefonní operátor použije ve své reklamě bývalý hit od punkové skupiny The Clash (souputníků Sex Pistols, podobné legendy), není to nějaké náhlé zpronevěření se. Není to, přesně a jemně viděno, jakési vyprázdnění a odtržení se od referentu. Není to nahrazení skutečnosti obrazem, který je vycucaný z prstu a zcela nepřiměřený. Jen se tak přiznává moment marketingu tam, kde byl vždycky, od samého základu a jakoby už předem.
Zdenek Konopásek
http://zdenek.konopasek.net/index.php?m=16&b=16&i=2728
Kazdopadne Konopasek bohuzel v celym clanku prehlid to, ze Belohradsky se neodkazoval k Baudrillardovi, ale mnohem spis k Platonovi. Kazdopadne aplikace Platonova pojeti simulakra (simulakra v opozici ke kopii, kde kopie je obraz zakotveny v realite a ospravedlneny podobnosti vs. simulakrum, ktery je falesny pervertovany zobrazeni) proste v dnesni dobe nefunguje a je na miste mnohem spis pojeti Baudrillardovo - tedy ze kazda medialni reprezentace je simulaci. Vztah k referentu je nenavratne ztraceny a to nikoliv diky tomu, ze nejaky hrac hraje nefer, ale diky technologicky povaze sireni informaci a jejich cirkularnim sebe-odkazovanim.