Vzkaz od Mirka:
50 tisíc svíček na národní třídě
17. listopadu 1989 ve čtyři hodiny odpoledne se na Národní třídě sešlo 15 až 50 tisíc lidí, kteří zpěvem písně Gaudeamus igitur odstartovali události dnes známé, jako Sametová revoluce.
17. listopadu 2020 se zdá, že v naší společnosti již mnoho z ideálů svobody a rovnosti nezbývá a znovu se stáváme svědky diktatury moci. Je příznačné, že největší nešvary vyplují napovrch právě v tak smutném období, jakým naše země nyní prochází. Můžeme se kochat politiky, pro které neplatí jimi vyhlášená nařízení. Můžeme pozorovat, jak je společnost řízeně rozdělována těmi, kteří mají v popisu práce spojovat. Můžeme tiše přihlížet tomu, jak jsou plíživě stále více a více omezována občanská práva a to nikoliv pouze přímou regulací, ale především byrokratickou cestou, skrze překážky, které jsou tomu, aby občanská společnost mohla fungovat, kladeny do cesty. Již znovu zde máme povolená a nepovolená shromáždění, opět se projednává zákon o omezeném přístupu k informacím. Znovu a znovu je napadáno a omezováno právo soukromého vlastnictví a legislativa České republiky znovu objevila slovo vyvlastnění, které je eufemistickým pojmenováním skutkové podstaty paragrafu 205 trestního zákoníku, avšak v případě úředního postupu tímto trestným činem není. A takto bych mohl popsat ještě mnoho stránek, nežli by byl tento seznam kompletní.
Právě proto půjdu na Národní třídu zapálit svíčku.
Byl bych rád, aby letos na té Národní třídě zapálil svíčku každý, kdo stále ještě nosí ideál svobody a rovnosti ve svém srdci. Každý, kdo se dnes s tímto názorem cítí osamělý nebo ohrožený.
A aby těch svíček bylo alespoň 50 tisíc, jedna za každého kdo na té ulici v onen památný den stál. A bylo by krásné, kdyby bylo možné touto cestou uctít taktéž památku všech, kteří s námi sdíleli stejné vidění světa, ale bohužel již nejsou mezi námi.
Pojďte být chvilku nepraktičtí a udělejte věc, která nestojí mnoho času ani úsilí, a která nevede k žádnému stanovenému cíli. V současné době, kdy je poněkud nezodpovědné se setkávat a kdy pocit osamělosti na mnohé dopadá plnou silou je to přece laskavý způsob, jakým můžeme být spolu a přeci každý sám.
Pevně věřím, že pokud se těch svíček sejde dostatečné množství, tak jejich mihotavé teplé světlo vytvoří scenérii, která která bude překrásná a pietní, ale především po dlouhém období rozdělování bude nezpochybnitelně spojující.
via fb
https://www.facebook.com/miroslav.skalicky.10/posts/1619814984872996