Bakalářský titul získala na FDU Ladislava Sutnara v Plzni, na oboru Ilustrace a knižní vazby, které se ve volném čase stále věnuje. Odtud nastoupila na AVU do Ateliéru malby a v létě 2021 zde bude absolvovat. Studium na Akademii započala u profesora Michaela Rittsteina, kterého v roce 2018 vystřídali magistři Josef Bolf s Jakub Hošek. Tato náhlá změna ji na dva roky přiměla vyměnit malbu za kresbu, jejíž prvky se v Báry dílech dají stále najít.

Sama svou tvorbu popisuje jako naivní malbu založenou na barvách a hledání účinků jejich vzájemných kontrastů. Fascinuje jí, jak samy barevné kombinace dokážou vyprávět příběh a navozovat emoce. Náměty hledá v pohádkách a lidové slovesnosti, které odrážejí mentalitu, přímost a často i krutost někdejších lidí, můžeme v nich ale stejně tak dobře rozpoznat vzorce, podle kterých se chovají lidé i dnes.

Komentář autora:

Vycházím z lidových pohádek. Motivy čerpám z konkrétní sbírky České lidové pohádky a humorky, nesnažím se je však přímo ilustrovat. Tematicky i prakticky navazuji na předešlé práce týkající se rituálů spojených se svatbou, tudíž s pomyslnými životními cíli, tradicemi a zvyky. Částečně ironickým pohledem jsem se dívala na činnosti, které lidi prováděli před stovkami let ale i dnes ve víře, že se ubrání zlým silám a povedou šťastný život. Také to však znamenalo bytí v souladu s přírodou a okolním prostředím. Tradice a rituály mě přivedly nejen ke specifickým motivům, ale i k estetice lidového umění. Pohádka je prostor kde se odehrávají nereálné věci, a každý posluchač a divák s tímto faktem počítá. Mé zaměření přímo na lidovou pohádku neznamená nějaký vědecký pohled či výzkum. Jde o zúžení pole motivů a příběhů, z nichž čerpám. Lidová pohádka tvoří základ pozdějších pohádek, jak je nyní nazýváme, ale jde spíše o fantasy příběhy, autorské a umělecké texty. Nejdříve však byly příběhy, které se ústně předávaly napříč světem. Musely být stručné, aby se daly dobře pamatovat. Postrádali detailní popisy, nejen kvůli zapamatování, ale i kvůli podněcování divákovy fantazie. „Prostředí, v němž se děj pohádky odehrává, je obvykle schematizované a jeho popisy nejsou většinou příliš vyčerpávající. Pohádky obecně pracují s ustálenými slovními spojeními, schematizovanými postavami a všeobecně známými vlastnostmi těchto postav (např. čert je zlý a nebezpečný a nikdy se nemění na hodného kamaráda, jako je tomu v autorských pohádkách), užívají se četné tradiční formule.“Absence konkrétního popisu prostředí, oděvů i postav v pohádkách tak přímo nahrává tomu, aby se je někdo snažil zobrazit, nějakým způsobem ztvárnit, zároveň to však umožňuje zůstat i na abstraktní rovině. Mám prostor pro naznačení konkrétních motivů bytostí, zvířat prostředí, spolu s něčím nekonkrétním, s něčím, co vnímáme jako určitý pocit dobrodružství, smutku, radosti nebo neklidu. Pohádky měly lidi zabavit, vyprávěly se pro zkrácení dlouhé chvíle, obstarání zábavy pro děti i dospělé. Je to způsob, jak se částečně odpoutat od reálného světa v jakékoli době. 

Ve velkoformátových kresbách pracuji velice volně s motivy z konkrétních příběhů, ty se prolínají s abstraktními barevnými plochami a prokreslenými strukturami. Zobrazuji pocity skrze postavy a předměty z pohádek. Dosažení šťastného konce v pohádce bývá často velice krutou a přímou cestou (vražda apod.) A právě tyto okamžiky vyvolávají nálady, které v kresbách také zobrazuji.