Ujgurové, jedna z největších minorit v Číně (přibližně 12,8 milionů obyvatel), jsou tureckým etnikem většinově vyznávající islám. Většina ujgurské populace žije převážně v autonomní oblasti Sin-ťiang (Xinjiang), která oficiálně nespadá pod centrální vládní správu Čínské lidové republiky a je strategickým obchodním spojením. Příslušníci ujgurského etnika žijí na tomto území po tisíce let a pod nadvládu čínské dynastie Čching se dostali až v 18. století. Na území Ujgurské autonomní oblast Sin-ťiang se zejména v neobydlených příhraničních oblastech četně nacházejí tzv. „převýchovné tábory“. V nich jsou ujgurští obyvatelé internováni, často ve velmi špatných podmínkách, kdy čelí mučení a trpí hlady. Počet a velikost těchto táborů se, v rozporu s tvrzením čínské vlády, stále zvyšuje a množství uvězněných Ujgurů se odhaduje až na jeden milion. Zásadní informace o těchto táborech se k veřejnosti začaly dostávat okolo roku 2017, stav uvnitř táborů dokládají satelitní snímky, zprávy OSN, výpovědi vězňů a také uniklé policejní dokumenty (tzv. Xinjiang Police Files, více viz https://www.xinjiangpolicefiles.org/), které v květnu 2022 zveřejnilo Mezinárodní konsorcium investigativních novinářů. Převýchova v táborech je také často kombinována se systémem nucených prací a jinými formami represe.

O indoktrinaci Ujgurů – tedy celostní přeměnu myšlení a společenských struktur často nazývanou také jako tzv. kulturní genocida – se Komunistická strana ČLR snaží zejména od roku 2006, a to zejména útoky na ujgurské jazykové, náboženské a kulturní vzorce chování. Náboženská víra Ujgurů je silně omezována (platí např. zákaz dlouhých vousů, zakrývání obličejů žen a náboženské obřady jsou omezeny), ujgurština byla v roce 2017 jako jazyk jak ve školách, tak ve veřejné správě zakázána. Čínská lidová republika také implementuje nařízení, kterými kontroluje porodnost ujgurské populace, přijetím sterilizačních opatření již snížila v posledních letech porodnost této minority na polovinu. Kromě násilné sterilizace ujgurských žen také navíc dochází k systematickému odebírání ujgurských dětí od rodin. Do represe Ujgurů jsou také široce zapojeny komerční entity, kdy řada globálních značek těží z nucené práce ujgurských dělníků (více viz https://www.aspi.org.au/report/uyghurs-sale).

Toto nejrozsáhlejší a nejsystematičtější porušování lidských práv od druhé světové války ze strany Číny vůči ujgurskému lidu soudil v letech 2020-2021 nezávislý Ujgurský tribunál. Ten dospěl k závěru, že ČLR provádí vůči ujgurskému lidu zločin genocidy podle Úmluvy o zabránění a trestání zločinu genocidia, a to prostřednictvím opatřeními kontroly porodnosti, jejichž cílem je zničit významnou část Ujgurů v Sin-ťiangu. Tribunál při vyšetřování také nalezl množství důkazů o zločinech proti lidskosti, mučení a sexuálním zneužívání Ujgurů. Rozsudek tohoto „lidového“ tribunálu se sídlem ve Spojeném království sice nemá žádnou právní sílu, přitáhl však silnou mezinárodní pozornost. Otevřel veřejnou debatu a podnítil řadu kroků. Státy jako USA, Kanada, Velká Británie, Litva, Francie a Nizozemí již uznaly situaci Ujgurů za genocidu. Řada států včetně České republiky bojkotovala letošní zimní olympijské hry v Pekingu a byl také např. navržen zákaz importu určitých produktů z provincie Sin-ťiang do USA. Česká republika také umožnila v loňském roce uspořádat v Praze zasedání valné hromady Světového ujgurského kongresu, mezinárodní organizace, která se staví proti vládě Číny v Sin-ťiangu a snaží se reprezentovat společné zájmy Ujgurů v oblasti Sin-ťiang i mimo ni.

Všechen tento diplomatický tlak však zatím není dostačující k ukončení genocidy v Sin-ťiangu. Čína je velmi významným partnerem v mezinárodním obchodě i vztazích, což se projevuje i na opatrném postupu jednotlivých států a samotném vyšetřování situace. Důležitá v tomto směru byla návštěva bývalé vysoké komisařky OSN pro lidská práva Michelle Bachelet v Číně, která měla ověřit poměry ujgurské menšiny. Tato návštěva byla několikrát odkládána, navíc existovaly mnohé obavy o využití návštěvy čínskou propagandou. Komisařka se navíc po samotné návštěvě přiznala, že nenavštívila žádný z internačních táborů. Pravděpodobně také čelila velikému diplomatickému tlaku, jelikož zprávu o stavu lidských práv v Číně, která výslovně konstatuje, že „zadržování členů ujgurské a dalších převážně muslimských menšin čínskými úřady … může představovat mezinárodní zločiny, zvláště zločiny proti lidskosti“, komisařka vydala až v úplný závěr svého komisařství, a to 10 minut před půlnocí posledního dne v úřadu, 30. srpna letošního roku.

Pokud vás problematika zaujala, přijďte se dozvědět více. Budeme se těšit!