report - u cedule nikdo není, ještě mám nůž, piju si nápoj, jdu k vlaku. přichází milá dívka, sedá si naproti. to je dobře, že jedu sám, bude průplet?
kudy půjdu, najdu borůvky? minutu do odjezdu se ukáže rick. říkal, že to bude překvápko a bylo. řešíme sedátka páč tam jsou rezervace a slečna bez průpletů čte, zatímco mě spustí pant a už nezastaví. vlak je hned v úštěku a jedno na cestu by mělo zlepšit úvod cesty. nádržka opět volá k průpletům k vedlejšímu stolu, ale dopíjeně jdeme krz kouzelný kolotoč do města na kávu a pokoupit jeden mocný stout na večír. za městem už první výhledy, studánka, u zříceniny už hraje také aphex twin. první lesní plody. skalka párek a limo, v 16.00h už skoro na ptáčku vykládaje spacáky i žracáky. nikam nejdem. ptáček je ptáček.hledáme dřevo, první borůvky - jo - pořád něco meleme o hudbě, převážně o 23 protože rick je rychtář, já melu ale taky o všem možným. reprák hraje vltavu, s týpkem z nychu ji totitž mocně rozebíráme. pak rap, pak už nevím. čtu kusy třetího dílu vernona subutexe a chápu proč mu tak moc rozumím. fotím na stativu hahaha fotky z dávného stroje a pak k ohni přijel cyklista a pak se to celý vlní a zase ne, chvíli je tma pak zase světlo, chvíli je už druhý den ale pak teprve půlnoc. provází nás fobia kid, chlapec roka, grill číz, batoh co nemá otevření a zavření ale je to průplet sám, oheň co chvílemi dává a pak vůbec. prší? nebo ne, nevím, vše je suché. ráno snídaně a nejlepší káva od žida, ricku to je stroj!, a kaše kterou tuníme první hrstí borůvek. směr blíževedly je hore dole cesta ku vlaku, jdeme vesele a dále skoro si pískaje. občas prší, občas víc, ale nálady neubývá a tak si dáme cvičně jedno údolí s hvězda hrádkem na kopec a zpět. Cestou jsme potkali krásnou paní, měla sebou kozy a pásla je, šla s nimi krajem. Ta paní byla možná už babička ale od pohledu laskavá a krásná. Och. Na hrádku jsme potkali druhou paní, babičku. Šla s batohem směrem Doksy a probíráme jak to po cestách lidských jde. Krásní tvorové, děkujeme za tyto obrazy lidského dobra. Borůvky sbíráme pod hvězdou, jsou malé a nejde to dobře. V jednu chvíli ale skoční déšť, začne slunko a v lese - nebo cyklistův pozdrav? - je tak krásné světlo, dobře se dýchá, vše je krásně zelené a mě je teda děsně dobře. Sedím v borůvčí a je mi dobre. Ricka to už nebere, nepřibejvá to, tak balí cígo a už pomalu míříme na nejhezčí nádražíčko v zemi do návratu v civilizace, bylo to jako v tom kraji je pokaždé, nesmírně milé až blahodárné. Cancák v Ptáčku jsme vpsali nás, pořádně uklidili kemp a udělali zásobičku dřeva pro případ brod, utvořili mančestr a připravili pro další nocležníky. Bylo vlhko i slunečno zároveň, stále dobrá nálada protože Rick je klidná síla a vyrovnává tyhle šílenosti bez šílení do klidných vod, drží to nad vodou, ikdyž i ponor je cool. ikdyž už nemám nůž, někde asi pojal, lepší průplet než se mnou.
Konvergence VS, 3, procházka, borůvky je za námi. Tento kufr, jsem dokonce stihl zabalit, zavřít, odjet a přijet. Není to to věčně balení kufru, které je mím bratrem.
Heclo mě to mocně a další díl bude houbový, podzimní, ve stejném tempu a se stejným záměrem.
Byt pod převisem na ptáčkovi, je větší luxus nežli Hilton, a kdo to nepozná, ten hned teď ať jde si klidně dal lalala.