VÝSTAVA - JAKUB CHOCHOLOUŠEK

Zahájení výstavy Jakuba Chocholouška v galerii Chodovská tvrz

04. 11. 2010 - 28. 11. 2010
Jakub Chocholoušek

Odpor k heroismu, sebeironie, popírání důstojnosti lidské postavy, často na hranici karikatury. Zařadit ho však do kategorie buřičů či bořičů, bylo by chybou. Jeho skepse je sice stejná, ale východisko z ní je jiné, pozitivní. Jeho osobnosti a temperamentu není dáno bořit, ale tvořit.

Ve svých figurativních plastikách především vypráví. S nadsázkou a ironií přeříkává pohádky. Najdeme zde Karkulku, draka, svatého Jiří, který se prodírá štětinami gigantického smetáku. Cítíme dětinskou radost z objevů, které učinil, radost z tvorby, okouzlení z barev, pozitivismus, který se přenáší na diváka. Je zde zjevná potřeba bavit, nenudit, stvořit atmosféru, inscenovat děj. Jeho figury jsou někdy značně rozměrné, ale nepůsobí tak. Monumentalita lidské postavy je záměrně popřena, anatomie zkarikována stylizací, či nějakou užitnou funkcí, kterou ji pověřuje. Do bachratých tělíček vráží železné obruče coby údy, nasazuje svým paňácům místo hlav kamery či lampy, zapojuje je do zásuvky jako zdroj světla. Vznikají tak sochy - špióni, sochy - lampy, sochy - karikatury. Tato dehonestace není samoúčelná ani bezobsažná. Cílem není člověka zesměšnit, ale postihnout jeho existenci v celé její tragikomické rozmanitosti. Takto Jakub vidí člověka a takoví skutečně jsme, třebaže to neradi přiznáváme. Někdy důstojní, jindy směšní, v něčem rozhodní a v něčem nerozhodní, jednou třímáme svůj osud pevně v rukou a jindy s námi tento zle zmítá.

S přibývajícími léty, s tím jak roste jeho existenciální zkušenost, vkrádají se do Jakubovy tvorby tóny vážnější. Narůstá potřeba vyslovit stanovisko, reflektovat životní pocit. Stále více se odklání od zobrazující, k symbolické funkci sochy, zjednodušuje, abstrahuje, opakovaně, až umanutě hledá tvar, který by přesně odpovídal jeho představě. Forma zůstává hravá, bezprostřední, ale obsah je filozofičtější, duchovnější, sdělení vrstevnatější. Dílo, které máme před sebou, je toho dokladem.

Jan Trnka