Tak můžu sem pastnout moje pocity z toho, co se tam dělo, jak jsem to vnímal já, což už jsem někomu psal v poště:
Celý se to hlavně točilo kolem toho, jaký kvalitativní kritéria vůbec lze aplikovat na hudbu, takže filharmonici tíhli k formální komplexitě a hloubce osobního prožitku, a alternativci spíše k nutnosti rozlišovat hudbu na základě jejího kontextu a důvodů, proč kdo kterou muziku dělá (tudíž pokud plní hudba svůj účel - ať už je taneční, sakrální, diskotéková nebo určená pro hudební teoretiky - tak je tím pádem dobrá). Alan samotnej tam pak přišel s tezí, že čím lepší hudba, tim tě dělá lidštějším, s čímž jsem ale ostře nesouhlasil já, protože neznám výsostně lidštější projev než hopsání fotbalovejch fanoušků do rytmů Michala Davida a kontroval jsem tim, že pokud hodlám objektivně soudit nakolik lidská je libovolná lidská vlastnost, tak to můžu už rovnou začít soudit lidi a označovat některý za lepší lidi než ostatní. Karel Veselý pak tlačil svojí teorii hudby jakožto komunikačního jazyka, což je rozhodně zajímavější kontext než kompatibilita s učebnicí hudební výchovy pro základní školy ;-D
Nejlepší byl ale Varhan. Napřed si stěžoval, že má bohužel absolutní hudební sluch, takže mu to neumožňuje prožít si hudbu čistě bez předsudků a pak tam začal prezentovat svoje vlastní úspěchy v crossoveru mezi symfonickou muzikou a drum'n'bassem. Je to strašně zajímavej typ - sympatickej chlapík, výtečnej muzikant se schopností organizovat lidi do orchestrů a následně z nich vymáčknout maximum, zároveň si to všecko míchá doma a nemá to úplně mizernej zvuk, ale má holt tu smůlu, že vyrost v akademicko-uměleckym prostředí, takže se strašně často exhibuje, mluví furt o sobě a tak nějak prvoplánově provokuje. Taxme mu pak na báru po debatě s Yukim vysvětlovali, že on je přece opravdu dobrej, takže nemá zapotřebí se podbízet takovejmhle šulinům (skládá i pro OSA, pro nejrůznější zazobance na zakázku, chodí často do bulváru a televizních talkshows), a že pokud si stěžuje, že nemůže dělat opravdu dobrou muziku sám pro sebe, tak že si za to může i tim, že bere právě takovýhle zakázky, protože tim si zavírá dveře k těm opravdu dobrejm věcem. Takže největší prdel na tom je, že sice jednou za rok udělá muziku Formanovi do Goyovejch přízraků nebo do nějakýho ruskýho velkofilmu, ale nakonec stejně nemá na složenky. Tak jsme mu naznačili, že jsme na tom ve finále úplně stejně jako on, akorát že my ty sračky neděláme a jde to i tak. Prostě je taková dobrá duše ztracená mezi pokrytcema, zbohatlíkama a akademickejma zevlákama.
Afterpárty jsme si pak docela užili - Varhan pouštěl svoje vály z notesu - všechno nahrávky živejch orchestrů s elektronikou - ať už se jednalo o gregoriánskej chorál, kterej se postupně rytmizoval až skončil v hip-hopu a rapu, symfonicky hranej lounge-jazz ústící v house ve stylu St. Germain nebo třeba slovenský lidovky ve sborovym aranžmá ve stylu Carla Orffa ;-D Prostě boží ;-D Pak ještě hodil pár vlastních reinterpretací věcí jako Mach a Šebestová, Křemílek a Vochomůrka, Fantomas nebo Dallas a bylo vymalováno. No a my jsme pak navázali ambientně někde mezi Klaus Schulzem a ranejma Test Dept a pak jsme to definitivně švihli do industriálních brejků a abstraktního dubstepu... takže fajne... ;-D
ASI/TAK