V Neděli.
Když jsme s partou přátel dorazili na náš oblíbený remíz, málem jsme ho nepoznali. Srnčí stezkou jsme sotva došli do středu budoucího dění,kde centrální kůl loni stál. Občerstvit, natočit sekačku, vidle- hrábě do ruky a pomalu tak objevovat přenádherný prostor uprostřed lesa,který je lemován porostem sladkých malin..-)
Po nemalé chvíli nás čekalo další překvapení,najít v přilehlém lesíku vhodný prostor pro chill-out a také materiál na výstavbu víkendového života. Když sem tam tak stál a rozmýšlel, hlučný šelest opodál mi srdce rozbušil. V mžiku vidím nádherné obrovské a dokonale rozvětvené paroží dvanácteráka, který se dával na útek.Spadla mi brada! Takové paroží sem nikdy ! nikdy neviděl,a to ani v myslivnách jako trofejní dekorace. Nádhera.-)..a místo pro chill a spánek bylo jasné.
Než jsem se probral už u mě byl KelGery s nastartovanou motorovkou, a z popadaných stromů krájel kulány. Začali jsme s výstavbou centrálních kůlů, všechno dává smysl,šestiúhelníkové tvary začínají růst a vytvářet majestátnost celého budoucího dění. Při západu nedělního slunce, příjemným ukončením byla už snad jen příprava ohńiště, které také své smyslné místo má. S radostí a s dobrým pocitem se oznamuje ,,Jde se na Pivooo!!,,
Neznám lepší chuť piva než po práci na něčem takovým..a v té krásné Chotovické hospůdce.-) Zapadá slunce a my lehce opiveni vracíme se do měst, příbytků, postelí a snění..