TEMNÁ BOUŘE, kapitola II: Rytmická Apokalypsa
Apokalypsa je zpátky a přináší s sebou veškerou zkázu, kterou jste zažili posledně. Nyní však v ještě hrozivějším měřítku - více djs, propracovanější dekorace, lépe řešené uv osvětlení, obohacení o styl psytechno a v neposlední řadě se opět dočkáte (rozšířené) výstavy ACID STORY (https://www.facebook.com/acidstorydesign).
Vše propukne v soboru 10. ledna, v klubu Double Helix, vstup zdarma.
V BOUŘI POVSTANOU:
Vládce Hromu REBORN [Synaptic Dreams]
Pán Mraků MAKO [Synaptic Dreams]
Pán Vychřice ZMAR [TH3]
Ničitel Skal ZAZHERSHUTRA
Ohnivý Démon GRINCH
Temný Démon SAJKEDELIK
Deštný Démon SALÁT [Tuba]
...a samozřejmě Blesk Fox ;)
TEMNÁ BOUŘE, Rytmická Apokalypsa
Shrnutí předchozího děje:
Léto skončilo. Ze vzpomínek na zelenou louku a hřejivé slunce tě probudil hrom silný tak, že snad roztrhl celou oblohu. A také že ano - za pár chvil se spustil mohutný až ubíjející liják. Ve snaze najít úkryt si se dal na úprk. Jak už to bývá hromy jsou jen předvojem blesků. Tohle však není obyčejná bouře, to nejsou obyčejné blesky. Otevřeli se snad brány pekla? Povstali démoni? Tyto otázky sis kladl zatímco jsi kličkoval mezi ohnivými jazyky. Asi bys nevyvázl živý nebýt spásy v podobě světla. Čím jsi se blížil, tím jasněji jsi rozeznával jeho zdroj - lucernu a postavu v kápi. Tento muž tě zavedl do podzemního krytu a ty mu tak vděčíš za svůj život...
Kapitola druhá:
Hodování, hudba, zpěv, víno, medovina, kořalka... a pivo... Probouzíš se opřen o zeď. Hlava třeští, oči pálí, ústa vyprahlá. kolik to mohlo být dní? Kolik to jen bylo nocí opilosti, zatímco o necelých dvacet sáhů nad touto kobkou, dříve zajisté sloužící jako hospodský sklad, pustoší zemi apokalypsa? Paměť až na útržky prázdná a i kdyby, tady pod zemí se čas zastavil.
Ještě včera si to nevnímal. Byla pitka, hostina a zábava - na bouři se podařilo zapomenout. Jenže teď už je i ten poslední sud prázdný. Promneš si oči. Okolo tebe jen špína a zbytky jídla, na které rozhodně nemáš chuť. Do nosu tě praští štiplavý pach moči. Moči a zvratků. Lidé, kteří byli ještě nedávno tví noví přátelé jsou najednou tak cizí. Cizí tobě i sobě navzájem. Nikdo se s nikým nebaví. Každý se užírá vlastní chmurností. Útočiště se stalo vězením...
Ale co když to tak být nemusí? Co když se mezitím bouře přehnala? Pomalu se formuje skupinka těch, kterým pobyt v krytu leze krkem nejvíce. A už lezete po příčkách z provazu. První hlásí, že bouře je pryč. Nádhera, poslední příčky žebříku odpočítáváš a konečně máš hlavu nad zemí. Zhluboka se nadechneš čerstvého vzduchu. Omyl. Není čerstvý, je spálený. Má pachuť síry, ale pořád lepší než ten zatuchlý dole. Stromy se změnily v pahýly, tráva se změnila v popel. Vydáváte se směrem k vesnici podívat se, co z ní zbylo. Přicházíte k ní. Když tu náhle...
...Začne se zvedat vítr. To nééé! Hned tě napadá to nejhorší - BOUŘE SE VRACÍ!