INFO:
Satipaṭṭhāna (สติปัฏฐาน，四念處) znamená buďto “ustavení sati” (Sati + upaṭṭhāna). Tato ustavení jsou celkem čtyři. Mahá satipatthána sutta z Pálijského kánonu, která je považována za jednu z nejdůležitějších sutt, popisuje čtyři satipatthány (ustavení “sati”) jako:
1. Nahlížení těla (kájánupassaná)
2. Nahlížení pociťování (védaná-anupassaná)
3. Nahlížení stavů mysli (resp. vědomí; čittánupassaná)
4. Nahlížení předmětů mysli (dhammánupassaná)
Se čtyřmi satipatthánami je spojena řada meditací, které ale nemají být chápány pouze jako výčet meditačních předmětů, s nimiž se pracuje odděleně. Ačkoli je většina těchto meditací uváděna i na dalších místech buddhistického kánonu, v kontextu této sutty slouží především k rozvíjení sati, vhledu (vipassaná) i klidu (samatha).
Mettā bhāvanā (เมตตา ภาวนา，慈悲修行)je oblíbený druh buddhistické meditace, patřící k meditaci samatha, při němž je rozvíjena milující laskavost a soucit ke všem živým bytostem. Praktikuje se zároveň s bdělou pozorností věnovanou dýchání (ánápánasati), aby nedošlo ke ztrátě koncentrace. Meditace obvykle začíná rozvíjením soucitu a nesobecké lásky vůči sama sobě, pak ke svým blízkým, přátelům, cizím osobám, vůči svým nepřátelům a nakonec rovným dílem ke všem bytostem na celém světě. Je to dobrá metoda, jak zklidnit rozrušenou mysl, protože mettá je protijed hněvu (dósa). Ten, kdo rozvíjí milující laskavost, se nedá snadno rozzlobit a svůj hněv je schopný lehce ztišit.
Buddhisté tvrdí, že lidé, kteří mají hodně milující laskavosti jsou šťastnější, protože nevidí důvod chovat k někomu nepřátelství. Šťastnější a spokojenější jsou i lidé kolem nich. Učitelé meditace doporučují rozvíjení milující laskavosti i osobám, které trpí nespavostí nebo zlými sny.
Mettá se také někdy uvádí jako jeden ze „Čtyř vznešených příbytků“ (brahmavihára), kde ostatní jsou upekkhá (vyrovnanost, klidná mysl), karuná (soucit ke všem bytostem bez rozdílu a úsilí být užitečný sám sobě i ostatním) a muditá (chápavá nesobecká radost).
Ānāpānasati (อานาปานสติ，安那般那念) je základní buddhistická meditační technika, v níž je pozornost upřena na dýchání. Překládá se proto nejčastěji jako vědomé dýchání. Používá se samostatně nebo také jako doprovod jiných technik, kde zabraňuje ztrátě pozornosti.
V netrénované mysli se neustále objevuje mnoho myšlenek, které ruší soustředění. Stejně jako mořské vlny myšlenky vyvstávají a opět mizí. Pokud si jich meditující nevšímá, pomalu zanikají. Naproti tomu, když jim člověk věnuje pozornost, je brzy ztracen v síti stále nových a nových myšlenek.
Pokud dojde ke ztrátě koncentrace, je třeba se vyvarovat rozmrzelosti a klidně obrátit pozornost zpět k dýchání.
Vipassanā (วิปัสสนา，内觀)je ústřední pojem buddhismu, nejčastěji se překládá jako vhled, případně jako intuitivní poznání. Dle théravádové tradice se jedná o intuitivní poznání tří charakteristik bytí (tilakhana), tedy vhled do pomíjivosti, neuspokojivosti a neosobnosti všech tělesných i duševních jevů.
V širším slova smyslu je často jako vipassaná označovaná tzv. meditace vhledu, čemuž v páli odpovídá výraz vipassaná-bhávaná, což doslovně znamená kultivace nebo rozvíjení vhledu. Jedná se o intenzivní sledování jevů přístupných lidskému vnímání, jejich vyvstávání, existenci a zánik. Praktikování meditace vipassaná by mělo vést k jasnému vhledu do tří základních charakteristik existence – proměnlivosti (aničča), neuspokojivosti (dukkha) a neosobnosti (anattá). Tento vhled, je-li dost silný, vede k odvrácení se od existujících jevů a ke stavu známému jako nibbána.