• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    FINpoezie & texty různých autorů
    "Ty jsi cynik, prasák, kurevník a lhář. A na tom, to mi můžeš věřit, není nic složitého."
    Geralt Marigoldovi (a jedna z nejlepších definic básníka vůbec)
    rozbalit záhlaví
    LITTLEFOX
    LITTLEFOX --- ---
    Muž řekl vesmíru
    Stephen Crane

    Muž řekl vesmíru:
    "Pane, já existuji!"
    "Jenomže," odvětil vesmír,
    "tento fakt ve mně nevyvolal
    žádný pocit povinnosti."
    FIN
    FIN --- ---
    V noci
    Jitka N. Srbová

    Les se bojí v noci sám. Je to potupné,
    spoléhá na inženýrské sítě, na brnění elektřiny,
    na hlučné holiny
    myslivce na číhané.

    Noc co noc si upravuje profil: červotočem;
    podhoubí sdílí se vzdálenými luhy.

    Les v noci se zdá menší. Sťatý listopadem,
    počítá přátele, maže fotky, kdykoli vystřízliví.
    GOBERS
    GOBERS --- ---
    Slitovný
    Kadia Molodowská

    Slitovný,
    vyvol si jiný lid
    než nás.
    Jsme unaveni mrtvými a smrtí.
    Nemáme už další modlitby.
    Vyvol si jiný lid
    než nás.
    Nemáme už další krev,
    být smírnou obětí
    už nedokážem, žijem v pustinách,
    kde není pro hroby kde spát.
    Už v Písmech nářek nezůstal,
    ani žalozpěv,
    abychom mohli lkát.

    Slitovný,
    posvěť už jinou zem
    a jinou z hor,
    vždyť už jsme každé pole, každý kámen
    svatým popelem svým pokryli
    a starci
    i mladými
    a maličkými každé
    písmeno z tvých přikázání splatili.

    Slitovný,
    obrať ohnivý svůj zrak
    k národům jež obývají zem
    a proroctví, dny kajícné jim dej.
    Ať v každém z jazyků tvé slovo zní.
    Zákona skutkům
    uč je, je si pokoušej.

    Slitovný,
    nám dej prostý šat
    pasáčků ovcí,
    kovářů s kladivem,
    pradlen a koželuhů:
    šat těch nejprostších.
    Chceš-li nám milost prokázat,
    Slitovný,
    sejmi z nás záři obdarovaných.

    (1945)

    (překlad z jidiš P. J. Vinš a I. Kuglerová)
    NEMESIS
    NEMESIS --- ---
    Big ears of an Irish setter
    everything now gets much much better
    je noc, je ticho, Velký Klid.
    Dark is the surface of the Myth.

    Ivan Blatný
    FIN
    FIN --- ---
    Tomáš Hrách
    VÍTĚZSTVÍ REVOLUCE

    Hle, marmeláda věcí tvých
    se k tobě navrací, ó lide!
    Zvýšní se páni na větvích.
    Kosatá zubka přeje pestrý týden.

    (Kašpárkův konec, 2001)
    FIN
    FIN --- ---
    Jiří Dědeček
    MLČENÍ

    Když umírala
    Maminka mi řekla:
    Pusť si televizi
    Hrála zrovna Plzeň s Litvínovem
    A já jsem si říkal:
    Není to snad tak strašný prohřešek –
    Vždyť koneckonců
    V západních Čechách se narodila

    Držel jsem ji za ruku
    A dívali jsme se
    Na ten hokej
    Mlčky
    I ona byla ráda
    Že si nemusíme vysvětlovat
    Že už to vzdala
    FIN
    FIN --- ---
    T. R. Field
    KAVALÍR

    Bych sladce spal, máť rozmilá,
    když první zoubek rost mi,
    vždy chrastítkem mi chrastila
    a já jí zase kostmi.

    Pak učitel mi ukládal
    úkoly, bůhví k čemu,
    já však se ukládati jal
    hned o život zas jemu.

    Tak byl jsem v žití vždycky svůj
    jak u mužů, tak u žen,
    a budu radši kydat hnůj,
    než zůstat něco dlužen.

    Však až mě zchvátí smrti vír,
    zas přijde si svět na své,
    neb rozený jsem kavalír,
    já vezmu jenom zasvé!
    NEMESIS
    NEMESIS --- ---
    Vladimír Holan
    PODZIM

    Kdo vycpal ptáka pochodní a vodou,
    že zobákem vokální páry střás?
    V košík dá žena ovoce a shodou
    i něžný háčkovaný čas

    A psi hrají si s kameny a nosí
    je v ústech, jako by se chtěl
    z nich každý řeči naučit pro cosi,
    co člověk nikdy neviděl.

    A pak jak skála hnaná rubášem zní dům,
    kde dětem tužka (zvlášť ta zelená) je brána
    a kde ti křičí strom, jenž došel ke schodům:
    Vázaný život, smrt jen brožovaná!
    FIN
    FIN --- ---
    Nebo kdybychom jen
    Michel Faber

    Je snadné zemřít,
    když se vám fakt nechce.
    Nabídka rychlých konců
    je úžasně bohatá.
    Můžete například:
    uklouznout na listu a zlomit si vaz,
    nechat se rozdrtit padajícím kamením,
    rozmáznout vlakem,
    odpravit se elektrickým proudem,
    podlehnout krvácení do mozku,
    klesnout ke dnu s výletní lodí,
    udusit se peckou z ovoce,
    skapat po kousnutí exotického roztoče,
    zahynout v neočekávaném požáru,
    vykrvácet po ptačím klovnutí,
    být ubodán v cizí rvačce,
    exnout na zaškytnutí srdíčka,
    podlehnout hladovému aligátoru,
    udusit se po vadě radiátoru,
    najednou zjistit
    že máte smrtící alergii.
    Tenhle osvěžovač vzduchu – „Magnolie vanilka“ –
    přísně varuje
    že čichání rozpouštědla může člověka zabít,
    hned.
    Jak je tedy zvláštní, že tobě a mně
    zbývá tak málo možností.
    Skočili bychom po jakékoli nabídce.
    Bereme každou rychlou smrt.
    Copak se nenajde žádný ochotný džihádista,
    který by se nechal přesvědčit, aby tě sťal?
    Klidně bychom i urazili islám,
    kdyby si pak nějaký odhodlaný mladík
    přinesl šavli do Parkside Hospital
    (metrem do stanice Wimbledon,
    pak chytněte autobus č. 93).
    Nebo kdybychom jen
    tě mohli převézt do Westminsteru,
    kde ozbrojení policisté číhají,
    až z davu vyskočí nějací teroristé.
    Kdybychom ti schovali pod košili morfiovou pumpu
    – ten přístrojek, který ti vstřikuje drogu
    přímo do břicha – vypadala by ta boule
    dost podezřele. Mohli bychom doufat,
    že bude dost připomínat bombu,
    aby tě poldové skosili.
    Nebo kdybychom jen
    si mohli koupit lístek až na vrcholek
    Tokijské věže a rozmlátit pro tebe okno.
    Nebo kdybys jen – buďme méně ambiciózní –
    mohla zajít do Disneylandu a
    rozepnout si přezku na horské dráze
    a vyletět do oblohy Anaheimu nebo Marne-la-Vallée.
    Nebo kdybys jen mohla dojít (propánakrále,
    copak je to tak těžké zorganizovat?)
    z postele až do taxíka, vždyť je to
    jen pár kroků, a z taxíka na rušnou silnici,
    a vmžiku bys byla mrtvá.
    Místo toho čekáme.
    Každý sval odumírá postupně.
    Každá krvinka oddaluje své zhroucení.
    Čekáme, až se tvé buňky rozpadnou,
    jedna po druhé.
    Čekáme, až podlehne každý nerv,
    jeden po druhém.
    Pozorujeme, jak si minutu po minutě,
    milimetr po milimetru,
    nádory berou
    co si nezaslouží.
    VEHUIAH
    VEHUIAH --- ---
    Zpěv kozlů
    Vít Slíva (Bubnování na sudy 2002

    Bije podzim, těžkými jablky o ze-e-em.
    Teď - slyšíš?... teď... a te-e-eď.
    Jako šutry pod pohřebním voze-e-em
    hrkají srdce svou odpově-e-eď:

    Více než vítr sad za pačesy
    popadá nás, kozly, za rohy láska.
    Klečíme na předních, v očích dva běsy,
    a řetěz u uší třaská.

    Bradou nám trhá kozlí zpě-e-ev,
    v šourku se varlata vrtí.
    Slyšíme přitom píseň svých stře-e-ev,
    o tom, jak smrdíme smrtí.

    Bože, ó Bože, ó Bože-e-e!
    Dej ulehnout v listí s podzime-em.
    O šutr nabrus své milostné nože
    a vem si nás k sobě, ve-e-e-em!
    FIN
    FIN --- ---
    zatahám noc
    za poutko u košile
    poprosím o radu
    o cestu k mojí milé

    Martin Švanda, Petrolejová vesnice
    FIN
    FIN --- ---
    Liberec – Reichneberg VII
    (Odysseus)

    ničí Staré Město
    jeřáby jak Kyklopové
    s jedním okem reflektoru

    a Siréna z protějšího domu
    láká na útesy
    vždy v sedm u okna
    odhalí své prsy

    Ithaka, Ithaka!
    Liberec, Liberec!

    tak tedy do očí
    nakapat vosk
    a mezi ovcemi
    zkusit se skrýt


    Jakub Ouhrabka - Nykos
    FTN
    FTN --- ---
    Proč zase strkám prstíčky do rány
    Vymýšlím problém tam kde prý není

    O Štědrém večeru až ochutnám banány
    modlím se za děti odsouzených

    Nadílka roků balíček měsíců
    Milión radostí neštěstí jedinců

    Kolik je stíhaných? Jsem jedním z nich
    co pro vás opsali pár českých knih

    Proč ale trestají i nebohé děti?
    Proč slaví Vánoce bez táty - v pěti

    Mláďátka v pelíšku nespálí holomráz
    Volal jsem Ježíšku a přijel Děda Mráz

    Do ticha cely zní zvonění okovů
    Svědomí vězení samotek panelákových domovů

    Změnil se nepřítel a nebo my?
    Ráno se probouzím z nejistoty

    Co najdu pod stromkem? Dopisy ze tmy
    Kdo z nás je svobodný? já, ty, oni, my?

    Tátové ulétli na perutích víry
    Jsou doma u svých omilostněni

    Koledy zpívají i holé zdi
    Bachaři zavření do vězení

    Projevy z dr᝻áků - lži jako loni
    O mříže bijí vánoční zvony

    Kdy se klíč otočí kdy se co změní?
    Kdy přijde spasitel k nám do vězení?

    Nìkdo je obětí předurčen ke spáse
    Já či ty? Nezdá se

    že by se měnily lidé či dějiny
    Ať hodí kamenem kdo z vás je bez viny

    Slova se zdráhají vypadnout na stránku
    Uvázat síly zla utáhnout vázanku

    Betlémská oprátka hvězdička krásná
    Žárovka samotky holá a jasná

    Vladimír Merta, 1987
    MAART
    MAART --- ---
    Jan Skácel
    Dům

    Až se můj život schýlí,
    nakloní,
    takový přál bych si mít dům:

    Dubový by měl práh,
    podrovnávku z opuky,
    do sadu okno,
    sadu starého
    s babičkou bílou, vetchou jabloní.

    Můj dům by měl dveře bez petlice
    a okna nezasklená,
    aby každý mohl vejít dovnitř,
    slepice s kuřaty,
    déšť, vítr, mlha,
    moje milá,
    s radostí žal i vážná, tichá chvíle.
    Nikdo by třikrát klepat nemusel,
    nikdy by zámek nezaskřípěl.

    Okolo mého domu
    takovou vybral bych si krajinu:

    Les, co by děcko dohodilo kamenem,
    pod lesem rybník, hladký jako dlaň,
    kterou jen práce větru občas zvlní,
    lán pšenice, šeptající lán,
    nad pšenkou nebe
    se stříží obláčků,
    s chomáči nečesané vlny.

    Blizoučko mého domu
    taková by stála hospoda:

    Proboha jen ne malovaná,
    zato však se stoly,
    na kterých spočinuly ruce
    tolika unavených lidí,
    že vyhladily desku,
    jak by to žádný hoblík nedokázal.

    V té hospodě by nikdo nesměl kázat
    o tom, co hledal a co nenalezl,
    podkůvce ztracené,
    promlčeném stesku,
    o tom, jak těžko slavíka lapit,
    jak život utíká a kolik ještě dní...

    V mé hospodě mlčeli by chlapi,
    kteří se nahlas mluvit nebáli.
    FIN
    FIN --- ---
    Carl Sandburg
    (Horoskop orloje, přeložil Jan Zábrana)


    Vzpomínám na tvá bílá ramena
    a smích,
    co jimi otřásal.

    Vzpomínám,
    jak jsi ten smích
    z bílých ramen setřásla.
    LITTLEFOX
    LITTLEFOX --- ---
    Když zvedne zahrada víčka svých pařenišť
    (jen o kousíček dál, u řeky, na nábřeží),
    je duben, vzpomeň si, křehký jak listí, svěží,
    od skal se odráží sluneční zlatá tříšť.

    Ve větru na šňůře vlá prádlo, modré, bílé,
    jdou kolem cikáni, smějí se. Krásná chvíle.

    Po řece pluje džbán a láhev. Kdo z nich pil?
    Odešel daleko a už se nevrátil.

    Odešel hledat ráj, tak jak já jej hledám,
    odešel daleko k tajemným abecedám,

    jí mokré haluze a bloudí po krajích,
    kde vlna, strom a zvěř se zlehka slévají.

    A slunce hraje na skleněnou
    píšťalu, flétnu. Robert Desnos


    Ivan Blatný, Melancholické procházky
    SONA1
    SONA1 --- ---
    trocha klasiky:

    Praze (Halas, Torzo naděje)

    Malověrní Čas kostižerný
    jí jenom krásu dal
    a z polí stenných křik iluminoval
    kamenné texty portálů a zdí
    Tak bude vždy
    Malověrní
    Tak bude vždy

    Za vraty našich řek
    zní tvrdá kopyta
    za vraty našich řek
    kopyty rozryta
    je zem
    a strašní jezdci Zjevení
    mávají praporem

    Je lehké listí vavřínů
    a těžký padlých sníh

    Já vím Já vím
    Jenom ne strach Jen žádný strach
    takovou fugu nezahrál sám Sebastian Bach
    co my tu zahrajem
    až přijde čas až přijde čas

    Kůň bronzový kůň Václavův
    se včera v noci třás
    a kníže kopí potěžkal
    Myslete na chorál
    Malověrní
    Myslete na chorál

    BOFO
    BOFO --- ---
    Je to zem, kde básník je hovno,
    pravil Antonín Sova, učitel Hrubínův.
    Je to zem, kde ze tří nějvětších z nich
    vydal svědectví jedině Zahradníček,
    Seifert pozdě, Holan nikdy.
    Je to zem, kam naházíš-li deset
    Dantových Božských komedií,
    skončí pod třemi recenzemi a pak v Pečkách
    na ohromném smetišti a vzadu čoudí Velim.
    Je to zem uzamklá ne snad na deset západů,
    ale ta, která nemíní komunikovat
    v domnění, že je pupkem světa.
    Ale ona není pupkem, je jeho slinivkou břišní,
    orgánem, na který lépe nesahat.

    (I. Diviš: Verše starého muže, 1995)
    MAART
    MAART --- ---
    Praha Jana Palacha

    Miroslav Holub

    Vyšlo v časopise Listy, týdeníku Svazu československých spisovatelů, 23. ledna 1969, ročník II., číslo 3

    A tady dusají Picassovi býci.
    A tady pochodují Daliho sloni
    na pavoučích nohách.
    A tady bijí Schoenbergovy bubny.
    A tady jede pán de la Mancha.
    A tady Karamazovi nesou Hamleta.
    A tady je jádro atomu.
    A tady je kosmodrom Luny.
    A tady stojí socha bez pochodně.
    A tady běží pochodeň bez sochy.
    A je to prosté. Kde končí
    Člověk, začíná plamen.
    A pak v tichu slyšet drmolení
    Červů popela. Neboť
    Ty miliardy lidí v podstatě
    Drží hubu.
    BOFO
    BOFO --- ---
    BUĎ ŠŤASTEN!
    Tvoje ústa nepromlouvají,
    tvými ústy je promlouváno
    tvoje srdce nebije
    tvým srdcem je bito
    o zem a o bránu jiného srdce
    o bránu muk a o bránu slasti
    a BUĎ ŠŤASTEN, že je tomu tak,
    tvá všechna rozhodnutí jsou jen zdánlivá,
    tvá rozhodnutí z tebe samého
    mohla by být jen rozhodnutími smrti,
    zatímco život, být živ, být žit, a přesto žít -
    toť zaživa sic umírat, ale přec jen v ZÁZRAKU!
    (Ivan Diviš)
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam