kolektivní inteligence hodně svádí k biologickým metaforám, kde internet je kolektivní pamětí; a stejně jako v našem mozku si uchováváme všechno, podotýkám všechno, a naše kapacita si vzpomenout zavísí jenom od toho, jak je vzpomínka v mozku zaindexována (tedy dohledatelná) připomíná to ono "na netu je všechno, a pokud není, tak to jen neumíš najít"; dále můžeme mluvit o sdíleném vědomí, protože net je nástroj komunikace a dva chatující sdílejí jednu - kolektivní - paměť (a kdo s ní nebude umět dělat, tomu bude pořád posílán obrázek s bartem :)
viz třeba můj rozhovor po icq s jednou slečnou
Calavera (05:36 odp.) :
ahoj, ... vies, co je to last.fm?
Phoebe16 (05:37 odp.) :
viem ale nepouzivam
Calavera (05:37 odp.) :
a preco?!
Phoebe16 (05:37 odp.) :
lebo to viem tak pol minuty :-)
Calavera (05:38 odp.) :
bingo!
jiná zajímavá situace nastává, když s někym přes net udržujeme relativně stabilní spojení, třeba přes icq v průběhu dne a když se s tím člověkem pak potkáte na chodbě, tak se nepozdravíte, ale bavíte se dál, přesto, že se spolu fyzicku vidíte ten den poprvé (podobnou situaci popisuje s maily Stephenson v Kryptonomikonu)
a takhle lze jít do nekonečna, extrémem pak může být třeba chápad deep web jako podvědomí :D nicméně těch podobností je tam hodně a stálo by to za prozkoumání