vcera jsem nemalo vyvrhnul srdecko na koncerte Enablers, stale malo zname a nedocenene kapele z oblibeneho staje panu z Neurosis
http://www.neurotrecordings.com/.
jejich naprosto osobita verze psychedelie sedesatych a sedmdesatych let, hrana v jemnejsich pasazich postrockove s mathrockovou energii, jistotou a preciznosti, hrana v netradicne gradujicich nepravidelnych cyklech zalozenych na skvele doplnujicich se nevtiravych melodiich dvou soupericich kytar, casto gradujici do zlamanyho az noisovyho posthardcoru s punkovou syrovosti. skvele vyvazeny zvuk a rozumne vyuziti kytarovych efektu k prospechu veci.
starsi sympaticky panove, co jsou uplne neuveritelne sehrany, "zpevak" jako dokonale ztelesneni Bad Boy Bubbyho alias Nicholase Hopea ci Huga Weavinga, perfektni vyslovnost, casovani i barva hlasu, poeticka niterni i popisna lyrika, chvilema az fanaticky mesiassky dramaticky mluvene slovo az k psychedelickemu kriku, stale vsak v ramci vypraveneho pribehu dynamicky podrizeneho tempu a intenzite hudby.
cekal jsem, ze to bude velkolepy a profi, ale dostal jsem jeste vic, nez jsem mohl doufat. u nekterych skladeb (i kdyz na zivo makaly vsechny) se dostavovaly pocity euforie v nevidanych vlnach.
nemecka predkapela Antikaroshi me taky hodne prekvapila, uz tady byli asi potreti, ale teprve ted jsem je vzal v potaz - experimentalnejsi a syrovejsi mix valinovskych math-posthardcore melodii az k sekanym klasictejsim riffum, psychedelicky elektroniky a modulovanyho hlasu, dale neucesanyho rozevlatyho postpunk vokalu. to vse hrany sympaticky svizne vylozene mathrockove, napadity bici, dobra rytmicka basa. rozhodne instrumentalne nadprumer a celkem originalni prekvapko.