Ha, a máte jiný název pro něco, co jsem jako předškolák milovala, hrála jsem to s pradědečkem, narozen 1902, takže nějaká prahra, a fakt neměla political correct název - Červený Žid se to jmenovalo. Tak si to třeba přejmenujte :-)
Rozdá se stejně karet každému, lícem dolů, držíš je v paklíčku na ruce. První veme horní kartu, položí doprostřed stolu lícem nahoru. Není-li to srdce, jde další. A další. Dokud někdo nedá srdce. Pak celou tuto hromadu veme další v řadě (hráč nasledující po tom, kdo dal srdce) a dá si ji, celou jak je, vespod pod svůj paklík - a ihned hraje (začíná novou hromadu). Prohrává ten, komu celá ta hromada zbyde (tedy jde o to zbavit se karet).
Tohle umí hrát tříletek, neb mu stačí znát barvy karet. Hra je plně závislá na náhodě - takže dospělý nemá žádnou výhodu před dítštem (proto mé syny to bavilo, muže fakt ne, ve smyslu jednou za život je více než dost). Ale co by člověk pro děti neudělal - a dá se to hrát i v čekárně u doktora.
Jo, kdo prohrál, byl onen Červený Žid, já to jak dítě neřešila, ale dejte si tam třeba trpajzlíka :-)
Pokud to znáte pod jiným jménem, napište ...