Na rozloučenou


Nechci tě urazit,
promiň mi moji zlost,
však léta nutíš mě
říct ti - a navždy - "dost"!

Už mě to nebaví,
být pannou z papíru,
se stálým úsměvem
a s myslí na míru.
Není mým věčným snem,
čekat tě jako pes,
s blaženým výrazem
na zádech tvůj trest nést.

Nechci tě urazit...
nekřič už! Ježiši!
Musíš se vztekat?! Ať!
Každý tě uslyší...

Nech si to, bez těch scén!
Žádná show nebude!
Už mě to nebaví...
vypadni... osude.

Bez přátel a bez třenic
jdu tmavým městem.
Na měsíc
se zapomnělo...

Trochu světla
by to chtělo.

V krku hořké prázdno
a v břiše kila olova.
Sedím na posteli
a doufám, že mi zavolá.
Doufám tiše, mlčky,
že ten mobil zazvoní,
pod těžkými víčky,
tma s úsměvem se pokloní.
V krku pachuť prášků
a v břiše kila jedu.
Skončit tuhle frašku
je jediné
co svedu.

Řekni, co chceš víc!
Řekni,
možná nedám nic
a možná ti splním všechna tvá přání...
Zimohřivě srkám kávu ranní,
s příchutí slz
a splínů času,
hlava mi třeští ozvěnou hlasů,
zas a zas piju pohár tvého klamu
a čekám...
čekám až se vrátíš...
k ránu.

Začátek úvodní poznámky.

Táák jo... Tahle diskuze mi byla mile poskytnuta (díky díky dík) a proto si do budu házet své zajisté duchaplné a vtipné básničky, které se mi už pomalu nevejdou na harddisk.
Nekritizujte, nekomentujte, nepřipisujte (nanejvýš do pošty).
Kdyby teda vůbec někoho zajímalo, co je tahle diskuze zač. ;)

Konec úvodní poznámky. ;)