udělal jsem jednoduchou záměnu v textu Thomase Bernharda/k rakouskému národnímu svátku 1977/: místo Rakouska jsem dal Čechy a nestačil se divit jak moc se nám to podobá a jak i čas vůbec nic nezastřel(naopak!), posuďte sami:
Zcela logicky sílí pochybnost ohledě zaujetí pro milované i nenáviděné Čechy, zemi mých rodičů. To co pro ně ještě bylo vlastí, celoživotní šťastnou a děsivou vazbou, je pro mne pobýváním v historii,jež se více méně stalo zvykem, milovaná, nenáviděná blízkost, ale i o vlasti nemůže být řeč, protože k něčemu takovému jí, mám-li mluvit za sebe, chybí všechny předpoklady. Je fakt, že tady, kde jsou Čechy, bývám častěji než jinde, a že jsem s tímto českým krajem spjat, což je mi zřejmé pokaždé, když jsem příliš dlouho někde daleko od Čech. Neboť ať jsem kdekoli, a nejsilněji je to možná na druhém konci světa, musím hned zpátky, přičemž však se vždy dostaví naprosté rozčarování. Není to země a především stát, před nímž by se beznadějně klonila hlava a rozum a srdce a cit, dnes je to nestydatě zohyzdění umění i přírody, hrubé hanobení dějin. Doba je vždy hrozná, život anebo existence jsou vždy hrozný život a hrozná existence, kterou je třeba podstoupit, prožít a dostat do těla, avšak dnešní dobu pokládám za nejodpudivější, nejnemilosrdnější experiment na tomto světě, čehož výmluvným důkazem jsou pro mne v každém okamžiku Čechy. Vyrůstat v Čechách znamená vyrůstat v dusivé atmosféře nepřátelského zaujetí vůči duchu a v atmosféře neotesanosti, tuposti a podlosti. Je strašné nuceně přihlížet, jak primitivní kšeftování ničí jejich/Čech) povrch a jak následkem stejného primitivního kšeftování (jejich mocipánů) je do hloubky prohnilé. Vlády, které jsme měli v posledních desetiletích, byly ochotné dopouštět se na Čechách všech zločinů a také se na Čechách všech třeba jen myslitelných zločinů dopustily, a využívajíce přirozeně ospalého národa, přetvořily sprostotu a brutalitu nakonec v jediné umění, které umí, které obdivují a do něhož jsou fakticky zblázněné. Čechy se buď smíří s každou skutečností, anebo zahyne, pokud již dávno nezahynuly tím, že se s každou skutečností smířily. Národ snílků, diletantů života lze snadno zavést na zcestí a využít. Brutální bezskrupulózní maloměštáci , kteří v posledních desetiletích vyšplhali v této zemi po žebříčku licoměrnosti vzhůru a dostali se až do parlamentu a do budovy vlády a na Hrad, to mají snadné s národem, který se od přírody dokáže se vším srovnat, ale ke všemu je lhostejný. Parlament dnešních Čech je - na politickém smetišti v této zemi - luxusní nákladný a životu nebezpečný zábavný park, a vláda je právě tak drahá loterie pro hlupáky. Jakmile jde opona státu nahoru, je každý den v Čechách(včetně národních svátků) loutkovou veselohrou. Podíváme-li se pozorněji, vidíme co jsme viděli vždy: loutky jsou slabomyslně nepoučitelný lid a ti, kdo je vodí(loutkaři), je vláda zaprodávající národ hlupáků.
Jiří David podzim 2013