Premiérová projekce filmu 27.10.2013 13:00 DKO I na MFDF Jihlava
White-Black Film | Mezinárodní festival dokumentárních filmů Ji.hlava
http://www.dokument-festival.cz/database/movie/12672%7CWhite-Black-Film
Vladimír Turner, 2013
30min, Full HD, anglicky
“Bílo- černý film” je experimentálním videodokumentem z prostředí aboridžinské komunity na severo-západě Austrálie v regionu Kimberley. Režisér si vybral mikrokosmos zdejšího uměleckého centra jako prostředí, v němž se zrcadlí paradoxy dnešní post-koloniální situace. To vzniklo počátkem sedmdesátých let při kurátorském boomu spojeném s uměním prvních obyvatel kontinentu. Ve Warmunu žije kolem 400 obyvatel, výhradně lidu Gija. V Komunitě není de facto žádná práce. Na rekonstrukce, či například opravu po povodních jsou vládou povoláni bílí dělníci odjinud. Jejím hlavním zdrojem financí je však státní podpora a odpustky plynoucí z težebního průmyslu. Připomíná suburbánní ghetto, vytržené z města a posazené doprostřed buše. Národu Gija nikdy nebyla navrácena jejich půda, a tak se přes kopec těží diamanty v největším diamantovém dole na světě. Naproti tomu nemají umělci Gija povolení vstoupit na svou půdu, aby si z okrových barviv vyrobili vyrobili přírodní barvy na své obrazy.
Kromě krajiny, je hlavní postavou filmu mladá žena, Alana Victoria Hunt. Tato bílá Australanka je to intermediální umělkyní, jejíž díla se dotýkají socio-politických jevů. Je zde na pozici kurátorky, ale její práce ve velkém přesahuje tuto definici a stává se z ní v jistém smyslu sociální pracovnice. Kromě administrativní práce taká pomáhá negramotným umělcům s orientací v trhu s vysokým uměním. Díky přátelství s šedesáti umělci, tvořícími v ateliérech artcentra, tak občas slouží i jako mediátorka dění ve světě, konzultantka rodinných záležitostí, nebo dokonce jako řidička. Alana se ve filmu táže po svém poslání bílých pracovníků v komunitě a po několika letech zažívá syndrom vyhoření.
Kromě jistého druhu arteterapie je pro starší aboridžinské výtvarníky umění historickou nutností, jelikož jím zachycují nepsané dějiny jejich národů. V tomto ohledu se na ně dá pohlížet jako na aktivisty, kteří se svou tvorbu snaží propojovat s každodenním životem. Každé z jejich děl vypráví tzv. "dreamings", které jsou nadčasovými příběhy jejich národu Gija. Zároveň jsou jejich díla vystavována na prestižních uměleckých přehlídkách. Exotičnost aboridžinského umění se stává značkou a dobře prodejnou komoditou nad níž už nemaji tvůrci žádnou kontrolu. Jejich kultura je komercionalizována se stejnou vehemencí, s jakou byla v nedávné minulosti fyzicky likvidována. Oboustranný rasismus(nebezpečně podobný tomu u nás), neo- kolonialismus a pozlátko trhu s vysokým umění jsou hlavními tématy filmu.