DOCKINEZ: reakce Jiriho Davida na clanek(otevreny dopis autorce textu a Milanu Kohoutovi)

Ahoj Terezo a i Milane,
v uvodu jen pro upresneni, nikoho nasledujicimi radky nebudu obhajovat ani ostrakizovat, pokusim se jen necernobile argumentovat!!!!
Na letosnim benatskem bienale, byla si nejvice zohlednova vystava, ktera se pokusila prenest jednu z nejslavnejsich vystav na svete(jez byla charakterizovana jako zlomova vystava postminimalistickych umelcu Ameriky a Evropy), tedy vystavu z roku 1969 When Attitude Become Form v Bernu, kuratorsky od nemene slavneho kuratora Haralda Szemanna.
Nebudu vsak hodnotit jeji vyznam, bylo by to asi marne se chtit pripojit k desitkam, stovkam stranek od te doby!
Jde mi o neco jineho a to v navaznosti na pripominamy text T.Stejskalove v A2(viz horni odkaz) a M.Kohouta jez jej nyni preposila(tedy mimo jine lidi, kterych si za jejich cinnost vazim)
Dle slov samotneho H.Szemana , prijeli v roce 1968 do Bernu lide z firmy Philip Morris a PR firmy Rudder a Finn a nabidli mu penize a uplnou svobodu!
H.Szemann, jak osobne potvrzuje: samozrejme jsem souhlasil, nebot do te doby se mi takova to prilezitost nenaskytla….
Vetsinou pry nemel penize ani na zaplaceni prepravy umeni, jak po Evrope, natoz do USA a pokracuje, cit: Takze to, ze jsem ziskal pro Attitudes finacni zabezpeceni, bylo velmi osvobozujici….!
Ziskal tak prostredky od svetove tabakove firmy, o jejiz ziscich na lidskem zdravi atd. by se daly napsat(a psali se!) uz v te dobe, stohy kritickych stati a nabadat umelce, aby tuto firmu, tedy potazmo i Szemannovu vystavu nalezite bojkotovali.
Ani jeden z dnes uz velmi, ale i tehdy uz podstatnych, znamych umelcu(michodem ne mladicku do 35 let, ale naopak vyzralych lidi kolem 40 let a vyse, jez byli svetem umeni ve vetsine znacne respektovani a jejich slovo by tak bylo snadno slysitelne!) v dejinach soucasneho umeni nic podobného neucinil, ani nenaznacili, zde jsou vyjmenovani: Carl Andre, Giovanni Anselmo, Richard Artschwager, Thomas Bang, Jared Bark, Robert Barry, Joseph Beuys, Alighiero Boetti, Mel Bochner, Marinus Boezem, Bill Bollinger, Michael Buthe, Pier Paolo Calzolari, Paul Cotton, Hanne Darboven, Walter de Maria, Jan Dibbets, Ger van Elk, Rafael Ferrer, Barry Flanagan, Ted Glass, Hans Haacke, Michael Heizer, Eva Hesse, Douglas Huebler, Paolo Icaro, Alain Jacquet, Neil Jenney, Stephen Kaltenbach, Jo Ann Kaplan, Edward Kienholz, Yves Klein, Joseph Kosuth, Jannis Kounellis, Gary B. Kuehn, Sol LeWitt, Bernd Lohaus, Richard Long, Roelof Louw, Bruce McLean, David Medalla, Mario Merz, Robert Morris, Bruce Nauman, Claes Oldenburg, Dennis Oppenheim, Panamarenko, Pino Pascali, Paul Pechter, Michelangelo Pistoletto, Emilio Prini, Markus Raetz, Allen Ruppersberg, Reiner Ruthenbeck, Robert Ryman, Frederick Lane Sandback, Alan Saret, Sarkis, Jean-Frédéric Schnyder, Richard Serra, Robert Smithson, Keith Sonnier, Richard Tuttle, Frank Lincoln Viner, Franz Erhard Walther, William G. Wegman, Lawrence Weiner, William T. Wiley, Gilberto Zorio.
Dejme tomu, ze H.Szemann mel odmitnout a vystava by se nikdy ani jina podobna po-te, nekonala.
Bylo by to dobre, nebo spatne?!
Zaplatil si koncern Philip Moris jen sve odpustky?!?
Jiste ano!
Melo to dopad na prodej tabaku, cigaret atd.?!Jiste ne!
Melo by to dopad na prodej tabaku, kdyby tuto prelomovou svetovou vystavu nesponzorovali?!?Jiste ne!
Ale rekl jsem na pocatku, ze nebudu vydavat vlastni cernobile soudy.

Predstavme si tedy snadno nasi soucasnou modelovou situaci:
Za nasim prestiznim kuratorem(nebudu jmenovat a je v tomto pripade lhostejne, jestli je z verejne, nebo privatni sfery) prichazi P.Kellner,Z.Bakala,P.Tykac,J.Svetlik, nebo A.Babis apod.a nabizi mu nekolik desitek milionu a prestizni prostor a uplnou svobodu.
Za prve/:
Nas kurator to odmitne, nebot by byl zcela urcite narcen(opravnene, neopravnene),ze neeticky pere neciste penize a napomaha hnusnym kapitalistum v jejich nekale cinnosti. Vi, ze cela nase spravedliva spolecnost(nejen umelecti aktiviste) by se na nej okamzite vrhla a zadala by,aby se tyto penize lepe vyzuzily(zdravotnictvi, socialni politika, skolstvi, zvyseni zivotni urovne, zivotni prostredi atd. atd.).
Proste byla by to jasna kuratorova moralne - spolecenska sebevrazda na dlouhe roky. A tak dal pracuje jen za penize mene (ne)viditelnych sponzoru
Za druhe/:
Nas kurator to neodmitne a vybere pro svou vystavu ty nejpodstantnejsi umelce(jez ani jeden, z vyse popsanych duvodu, neodmitne(mluvime stale hypoteticky) nasi doby a udela skvelou, prelomovou vystavu, ktera se stane i po 50 letech nejpodstatnejsi vystavou v nasich zemich. Kurator se stane se tedy „nesmrtelnym“a tato vystava s jejicj zucastnenymi umelci, bude navzdy nezpochybnitelna v ucebnicích, v analech historie umeni(tedy v tomto modelovem pripade, aspon toho Ceskeho)
Za treti/:
Kellner ,Svetlik, Tykac, Babis a spol, nikdy nikomu takovemu schopnemu kuratorovi desitky milionu nenabidnou.
Zadna vystava se tedy nikdy neuskutecni. Nikdo nebude moci tak ani protestovat.Vsichni jsou spokojeni.
Jejich miliony jdou samozrejme jinam(sport,pop a v nekterych pripadech i na to skolstvi/soukrome/,obcas charitu atd.).
Umelecka scena se vsak citi cista, neprohrisna,nezkorupovana a nadale spasne zada o verejne granty, ktere jsou dle ni ciste a nezkorumpovane(vcetne vsech komisi, jez o techto grantech rozhoduji), vzdyt jdou z dani nas vsech, i kdyz ale i tech, co s umenim nechteji mit nikdy nic spolecneho a chteji tyto penize na zdravotnictvi, skolstvi, socialni politiku,zvyseni zivotni urovne, zivotni prostredi atd.
Konec……

Jiri David

HYNEK: s nima jeste bude hodne srandy..

..."Jako „identitáři“ se považujeme za obránce odlišností. Na tomto přístupu není nic rasistického, právě naopak. Skuteční rasisté jsou na jedné straně ti, kteří chtějí jednotlivé rasy a etnické skupiny nechat zmizet ze světa a volají po jejich genocidě a na straně druhé ti, kteří je chtějí ničit jejich bezbřehým míšením. Oba takové přístupy jsou navýsost odsouzeníhodné. Náš přístup je v opozici oproti oběma zmíněným, je ryze obranný." http://generace-identity.cz/proti-rasismu/

he, orientujete se nekdo v tomhle? o co jako jde...?

http://generace-identity.cz/

I VY JSTE GENERACE IDENTITY
http://www.youtube.com/watch?v=B3kHGXsD0Dw

Mecenášství, za jakou cenu? | A2larm
http://a2larm.cz/2014/01/mecenasstvi-za-jakou-cenu/

Jojo, je to na kazdym - za sebe radsi DIY nez sponzorovany zmrdstvi.

NOIK: tak jeste autora toho skvostu: Jan Šída

no vzdyt!

Naší svobodě brání vlastní mysl, ne ploty

VÝTVARNÍK ROMAN TÝC VYSTAVUJE V GALERII DVORAK SEC CONTEMPORARY V PRAZE A ŘÍKÁ:

Pro někoho je výtvarník Roman Týc (40) provokatér, pro někoho zase výrazný umělec, který své artefakty zasazuje do veřejného prostoru. Kdo by si nevzpomněl na fingovaný atomový výbuch na ČT 2 skupiny Ztohoven, jejímž je členem, nebo na jím vyměněná sklíčka na pražských semaforech pro chodce. V současnosti hostí pražská galerie Dvorak Sec Contemporary jeho výstavu nazvanou ...jen blbni, zkazíš to všem.

- Čím jste chtěl být, když jste byl malý?

Když jsem byl malý, už mě bavilo čmárat po zdech i předmětech. Občas se mi něco podařilo namalovat, třeba raketu na stůl. Dětské čmáranice mě možná potom dovedly k pozdějšímu výtvarnému projevu ve veřejném prostoru. Ale něčím konkrétním, třeba popelářem nebo kosmonautem, jsem být nechtěl.

- Graffiti jste začal malovat na základě toho čmárání?

Umění graffiti mě nikdy nezajímalo, já se zabýval tagováním, tedy značkováním určitých míst ve městě. Vlastně to všechno vzniklo náhodně. Američani v Praze natáčeli v devadesátých letech film Děti swingu a my jsme v něm s kamarádem účinkovali jako komparz. V produkci jsme jim ukradli silnou fixu s knotem, která tu nebyla k dostání. Tenkrát nás pár jezdilo v rámci adrenalinového sportu na ojích tramvají a všichni jsme si je tou fixou podepisovali. A říkali jsme tomu graffiti. Teprve později nám známý řekl, že děláme tagy. Nakonec nám výtvarník Joska Skalník v jedné knize ukázal, jak graffiti vypadají. V té době vše vznikalo naprosto intuitivně a spontánně.

- Jak vlastně vznikl projekt skupiny Ztohoven, který simuloval atomový výbuch v televizi?

Utíká to, teď měla naše skupina Ztohoven deset let trvání. Fungovali jsme jako kapela, nápady vznikaly kolektivně. Tehdy neměla televize téměř vůbec žádné krytí čili nebyl problém se do vysílání nabourat. Vytvořit fiktivní atomový hřib uměl udělat každý, kdo zvládl zapnout video.

- Bylo pro vás důležité, co tomu řekne okolí?

Ve všech našich i mých projektech je vždy důležitá odezva. Interakce má pro nás naprosto klíčový význam. I proto, abychom se my sami uměli orientovat v daném prostoru. Je nesmyslné nadávat na systém, když si ho člověk nedokáže definovat.

- Vyměnit sklíčka u semaforů pro chodce byla vaše sólová aktivita?

Ano, ale bylo to výsledkem dlouhodobějšího kreativního vnímání. Stojíš na přechodu a čekáš na zelenou. Často mě při tom napadalo, co asi dělá panáček uvnitř semaforu, když je zhasnuto. Sedí na židli, močí nebo pije? To pak inspirovalo motivy na nových sklíčkách.

- V tomto případě byla odezva dost masivní…

Mně to ze začátku nedošlo. Hlavním cílem bylo, abych něco vytvořil a něčím pohnul. Důsledky jsem prostě nedomýšlel. A stejně mi pak spousta lidí řekla, že prvotním popudem byla touha po zviditelnění. Když mi za to hrozilo vězení, vzal jsem tenhle fakt jako výzvu a dobrou zkušenost.

- Bál jste se jít do vězení?

Bál, ale i když bych rád vypadal jako tvrďák, musím říct, že vydržet na Pankráci měsíc nebyl tak velký problém. Navíc všichni muklové i bachaři už předem věděli, za co tam jsem. Zní to divně, ale já tam potkal dost výrazné osobnosti. Často i chytré lidi, kteří jen své schopnosti napřeli špatným směrem. Já udělal v rámci systému chybu a na rozdíl od obyčejných muklů jsem ji i chápal. Firma napojená na magistrát si za změněná sklíčka stanovila cenu sto tisíc. A k tomu soudu si ji přišla obhájit. Údajný vandalismus byl pouze zástupný problém.

- Právě vystavujete v galerii. Není to pro vás příliš svazující?

Kdybych to měl nějak vysvětlit, použiju příklad hudebníka. Ten také nehraje celý život jeden žánr. Člověk si v jiném stylu může prostě odpočinout. Tato výstava je pro mě určitý relax. A je to i jiná disciplína než veřejný prostor, nebo spíš prostranství. Do galerie už chodí poučené publikum, které se nedá opít rohlíkem jako někdo, kdo jde po ulici a neví, o co jde.

- Jak jste tedy začlenil své artefakty do galerijního prostoru?

Výstava je udělaná na míru. O vnitřním prostoru jsem přemýšlel, prošel jsem si ho a chápal jsem ho jako určitý formát. Návštěvník by se měl stát na chvíli dítětem a já mu spíše jen nahazuji určité indicie. Výstava je také má bilance. Je mi čtyřicet let, intenzivně mě zajímá problém svobody, a proto pracuji s tématem plotu. Každý přece ví, že plot můžeme přelézat. Naší svobodě brání naše vlastní mysl, ne ploty.

---

Často mě při tom napadalo, co asi dělá panáček uvnitř semaforu, když je zhasnuto. Sedí na židli, močí nebo pije?

Foto: Výtvarník Roman Týc se ve svém díle zabývá problematikou individuální svobody.
Foto PRÁVO – Jan Šída

Okamura si vybral Samkovou - Stream
http://www.stream.cz/nejnovejsi/slusny-cech/10001417-okamura-si-vybral-samkovou