„Na začátku roku 1984 přednášel Feynman na Caltechu kurz výpočetní techniky spolu s Geraldem Sussmanem z MIT. Jednou, když Feynman přednášel, musel Sussman stále chodit k tabuli a Feynmana opravovat. Později se zjistilo, že Feynman, když si chtěl koupit nový počítač, zakopl o obrubník, upadl a udeřil se do hlavy, což vyvolalo nějaké vnitřní krvácení. Později Feynman ostatním vyprávěl, co se přesně přihodilo. Ráně do hlavy tehdy nepřikládal žádnou důležitost. Postupně začal ztrácet přehled nad tím, co se kolem něj dělo, aniž by si to uvědomoval. Nejprve nemohl najít své auto. Poté měl velmi zvláštní schůzku s jednou dívkou, která mu měla sedět modelem pro kresbu. Další den řekl sekretářce Heleně, že jde domů, ale svlékl se ve své kanceláři a usnul přímo tam. Pak zapomněl, že měl přednášet na Hughs aircraft a tak dále... Když to dovyprávěl, divil se: „Nikdo mi neřekl, že se ze mne stává blázen. Proč proboha?“ „Ale jdi,“ řekl jsem, „pořád děláš divné věci. Hranice mezi genialitou a bláznovstvím je tak tenká, že je těžké to odlišit,“ vypráví o něm Al Seckel.
Studna historek, ve kterých vystupuje pozoruhodná postavička Richarda Feynmana se zdá být téměř bezedná. Možná se čtenář diví, proč si takto v seriálu o matematicích vypomáhám příhodami fyzika, ale nebyl to právě Feynman, kdo tak často odmítal dělení přírody na jednotlivé obory (fyzika, chemie, matematika, biologie, ...) jako naprosto umělé?
„Při jedné příležitosti jsem s Feynmanem navštívil přednášku, kterou měl na Caltechu jeden pozvaný profesor. Přišli jsme brzy a usadili jsme se hned v první řadě. Feynman si všiml, že přednášející profesor si položil své poznámky přímo vedle něj a někam odešel. Začal tedy sešitem listovat a bylo na něm vidět, že vnímá, co čte. Dříve, než se profesor znovu objevil, položil poznámky nazpět. Když se pak při přednášce ozvalo: „Strávil jsem mnoho času, než jsem odvodil následující vzorec...“ Feynman do toho vstoupil. „Pff, to řešení je samozřejmé. Je to ...“ Profesor i zbytek posluchačů byl ohromen, jak Feynman podal celou odpověď jen tak, na místě. Když jsme z přednáškové místnosti odcházeli, otočil jsem se na Feynmana a vrhl jsem na něj chápavý pohled. A on se usmál zpátky.“
http://www.zive.cz/h/Specialy/AR.asp?ARI=113741