Pokoj rozvoněl se vínem
minem se, neminem
jako ty mě nemá nikdo rád.
Bůh na zem hvězdu shodil
když po nebi chodil
teď si můžu něco přát.
Papírový draky
slunce, hory, mraky
umět chtít to, co mám.
Poznat, když se mýlím
opustit v tu chvíli
pro neznámé to, co znám.
Půjdu, kam chci a nikdy mě nedoženou,
musím jen přiznat, oplakat, zapomenout,
půjdu, kam chci a nikdy mě nedoženou,
musím jen zapomenout.
Ty mý ubrečený křivdy
nestaly se nikdy
to jen sen se mi zdál.
To jen moje chtění
cestu kroutí, mění
to jen cíl je mnohem dál.
To jen neznám sebe samu
z lenosti se klamu
zbytečně mám někdy strach.
Často mě i zviklá
to, na co jsem zvyklá
pomni, že jsi jenom prach.