"Jsme zaměstnáni myšlenkami, které myslíme a které doslova námi myslí. Například a obecně naše vytrvalé vnitřní melodrama, které určuje můj údajně vnitřní život, je ve skutečnosti důvěrné živoření ega ulpívajícího na sobě samém. Osobní melodrama je nekončící hovor, můj vnitřní dialog. Monolog ega. Existence ega se nachází v tomto monologu. Pokud monolog znenadání ustane, objeví se okamžitě jiné vědomí Odlišné od toho, které produkovalo naše ego. Je to přítomnost, tam, teď a tady. Zatímco čeká, a přesně na toto je potřeba čas, ego pokračuje ve svém monologu, chyceno v koloběhu svých vlastních myšlenek. Ego je chycené v hlavě. Ego je vždy chycené v hlavě, protože je to myšlenka a nutkavá myšlenka, která nepřestane myslet sama sebe. Je to mentální činnost, která zavádí psychologický čas. Ego známé jako "potřebuji čas"... Čas k dosažení vzdáleného cíle, osobní úspěch, ve který tak pevně věříme a jehož dosažení pořád vidíme v budoucnosti. Ego si zajišťuje svou vlastní existenci v přetrvávajícím úsilí pro dosažení ideálu, který si myšlenkami dalo samo sobě. Ego nikdy není zde, vždy je někde támhle, už brzy, zítra. Moc dobře ví, že pokud by plně bylo zde a nyní, bylo by obsaženo v přítomnosti a zcela v ní zmizelo."