Ocitujme si trochu toho voglovského porna:
sto kilogramů starého železa. Velká rovná činka, na každé straně dva velké kotouče, rozedřená kožená lavice a obrovská touha po výhře v očích. Do uší mi proudí emotivní Someday od Flipsyde, v hlavě panují vzpomínky na “Never Back Down” a zápěstí obklopují velké žíly ukazující mou sílu.
Adrenalin v těle, perfektně napumpované prsní svaly, nohy zabořené do země a stahováky omotané přes zápěstí. Poslední hluboký nádech a sto kilogramů železa se ocitá v mých rukou. Gigantické žíly se zvětšují, srdce pumpuje dvakrát rychleji a adrenalinu v těle přibývá. Tři rychlé nadechnutí a vydechnutí. Zatínám zuby, vyčerpáním zavírám oči a pomalu spouštím činku k hrudníku.
Jemně se dotýkám činkou těla, vpouštím do plic kyslík a s obrovským klepáním rukou zvedám činku směrem nahoru. Propocené tričko rýsuje vypracované svaly, zatímco ledově studené kapky stékají po rozpáleném čele.
Čeká mě ještě devět opakování. Flipsyde od Someday se blíží k hudebnímu vrcholu, a já pociťuji nepotlačitelnou únavu svalů. Po pěti opakováních již není další opakování o síle, ale odvaze. Jsem sám v zavřené posilovně, tělo mám mokré od potu, prsní svaly mají tendenci přestávat fungovat, ale mozek říká ne. Odpracovávám deset sérií a cítím se jako výherce. Jenomže, dalších devět sérií stejného kalibru na mě neodbytně čeká.
Jdete domů? Chcete brečet? Máte chuť utéct a nechat činky být? Tímto způsobem výhry nedosáhnete. Opravdovou překážku volíte vy sami. Zapomeňte na omezení a bojujte. Možná přijdete na to, o čem jsou životní sny…
A nebo můžete tupě sedět, zírat, kritizovat a myslet si, že vaše myšlenky jsou lepší. Okolí to pochopí – prostě nemáte sílu a odvahu být lepší, než jste nyní.