tak moje prvni seznameni Okamotem - Dai-bosatsu tôge/Sword of doom dopadlo mensim orgasmem. Super! :-)
Tatsuya Nakadai zde primo zari, uz v Kobayachiho Vzpoure je hodne zajimavej (prestoze tam nema takovej prostor), v Kurosawove Sanjurovi me vcera jeho potmesilej ksichtik naprosto ucaroval, ale ve Sword of doom to ma usity primo na telo. Rulezni sociopatickej reznik s naprosto temnou aurou, casto s demonickym vyrazem, kdy vali oci a jeho skleb mu dodava vyrazu autistickeho satanase-andele smrti;). Zlo ma napsany na cele, presne tak jsem si jeho roli krutaka predstavoval. (navic porad nekrici jako Mifune.;)) Ze vsech chambar, co jsem videl, tak zde byla nejkvalitnejsi akce, souboje dotazeny, choreografie realna.. Velmi necekanej konec prijemne prekvapil, rozhodne netradicni sveraz. Co se tyce filmariny, tak se mi zaradil hned za dramatictejsiho perfekcionistu Kobayachiho (zatim si teda nechavam Seppuku - to nejlepsi na konec - ale potom co jsem videl Vzpouru, tak neni co resit;). Vzpoura ma krasne vyklenutej dramatickej oblouk, masakrozni gradaci a dokonale kontrastni vizualy s detailne hravou kamerou. Okamoto je jen krucek za nim, nevlaci se minimalisticky v interierech a nehroti pribeh tolik dialogem, jeho Sword of doom neni az tak kompaktni s hutnou gradaci, ale je vizualne pestrejsi, diky tahounsky roli Nakadaie cynictejsi, ma o neco vetsi historickej zaber a takrka stejnej socialni. (coz je predevsim oproti Kurosavowejm Yojimbo/Sanjuro prijemna zmena.)