SALAMAN: Mě teda hned zaujalo, jak BarB odchazí od svýho fajnovýho gauče a dětí (nejspíševšechno opravdu její) s podnikatelskobarokizujícími dveřmi, aby opustila byt na chodbu v paneláku (sídliště Řepy), ale z domu přitom vychází v romantizujícím prostředí Vyšehradu nebo Malý strany.
K tomu nezbytná kultura tepláků (plyn hned!) a kšiltovky (ano, jsme duchem stále mladí) šmrncnutá neotřelým vtipem s nezastavující starou oktávkou, ve mě vzbudila ošklivé reminiscence na vkusný videoklip/píseň Karla Černocha o tom, jak by se chtěl přátelit s malým chlapcem a malý chlapec s ním.
Vlastně jsem pak už nedokázal vnímat nosný text o ujíždějícím vlaku života, ale doufám, že se mu BarBro postaví čelem!
moc, děkuju, mám zkaženej víkend