Basti otevřel dveře a vstoupil do domu. Na chvíli se zastavil, zapřemýšlel a zvolal: „Mami, tati?!“. Ale nikdo se neozýval. Pravděpodobně nebyl nikdo doma. Rodiče nebyli asi daleko, protože bylo odemčeno. Prošel tedy chodbou do obývacího pokoje a rozhodl se, že na ně počká. Alespoň si prohlédne, co je v jeho dřívějším domově nového. Sedl si na černou koženou pohovku, která toho už pamatuje. Byly mu asi tři roky, když si ji rodiče pořídili. Basti se na chvíli pozapomněl při pozorování šrámů, které se na pohovce za ta léta nastřádali. Jak ten čas nesnesitelně letí, pomyslel si. Náhle se Basti zvedl a vydal se k malému baru naproti pohovce. Dostal chuť na svůj oblíbený drink. Nalil do sklenice whiskey a přidal kostky ledu. Sklenicí zakroužil aby smáčel její stěny a vydal se do kuchyně pro mléko a cukr. Vše bylo na stejných místech jako celá ta léta, co na tomto místě strávil. Otevřel malý šuplík a hledal takovou malou zdobenou lžičku, kterou si chtěl nápoj zamíchat. Přistoupil k velkému oknu táhnoucímu se od podlahy ke stropu a konečně se napil. Jak miloval tento nápoj. Rozhlédl se po zahradě a zavzpomínal na okamžiky, kdy s ním táta hrál fotbal. Jakoby to bylo včera. Basti se dojmul tak, až mu zvlhly oči. Často se dokázal unést pocity. Sám se tomu často divil jak je citlivý. Vůbec ho to ale neznepokojovalo. Ba naopak se v těchto situacích vyžíval. Jakoby byly jeho smyslem života. Otevřel dveře a vstoupil na zahradu. Trávník byl čerstvě posečen. Nadechl se její krásné vůně a prošel se kolem plotu oddělující zahradu rodičů od jejich sousedů. Ocenil nádherné keře a květiny jeho mámy. Starala se o ně často tak, že večer ulehla a okamžitě usnula. Tolik energie věnovala těmto krásám.