byl tři miliony let v

nekonekonecnemu vesmíru, vněmž

který potlačoval veškerou její lásku k

špunt

podle legendy

děvčetím bříšku, kde mněl

tmě, která se až do této chvíle bezostyšně rozprostírala v

děvčátko se sirkami. Škrtlo a bylo po

chobotem, v jehoz naruci se choulilo male devcatko

vlacne se pohupujicim

nad jeho předlouhým

jelikoz mu pres cestu prebehl obrovsky slon a on ustrnul v nemem uzasu

a viděl vzadu to řepkové, ke kterému se ne a ne dostat

obrovskym destnikem, ktery ale vubec nebyl funkcni a on stal uplne promoceny uprostred slunecnicoveho pole a videl

s kterou se musel ozenit tenkrat kdyz se mu podaril ten paradni kousek s

jako o to, jestli s tim kusem sutru pujde rozdelat ohen na upaleni ty mrchy carodejnice

o jehož chemické složení mu v tom okamžiku absolutně vůbec nešlo

zespodu, stejně tak jako na do hladka vyleštěného sliveneckého vápence s enklávami sekundárně vykrystalizovaného křemene

a zcela bezostyště mu páchal ve své podsatě vcelku nevysvětlitelný pocit ne až tak příjmeného chladna

kterej mnel uz nekolik dni v zadku