Občas se bojim mluvit pravdu, občas jí ani nevim a bojim se, že ty hrozný věci, co mi v hlavě kolujou vyjdou najevo jako pravda (nevděčně a nepravdivě). A mam trochu pifku na lidi, kteří se vehementně oháněj právem na "soukromí", protože si myslim "podle sebe soudim tebe", že něco skrýváj. Něco, co kdyby vyšlo najevo, tak bude jasný, že to nejsou ti "hezcí, milí nebo pevní lidé" ale že maj uvnitř něco zkaženýho, něco co ubližuje jim a skrytě i ostatnim.
Tj ti, co se pak tak hrozně ozvou, že jim někdo krade jejich nedotknutelnost pomluvou nebo názorem nebo zájmem o to co jsou doopravdy zač, jsou podle mě falešní a bojej se právem (!!!?), že na ně někdo něco někde vyhrabe, když se o ně začne zajímat.
Celý mi to došlo po rozhovoru na NYXu s jednou ID, která by si asi nepřála být jmenovaná. (Muhehehehe, takže něco skrývá, žejo? :D ) Ne dobře, už mlčim.
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
Takže kde je to jádro? Rozeberte mě, můžu klidně i dál sem nemluvit. Ale rád bych se toho zúčastnil a nebo to aspoň četl.