Tak jsem nad tím přemýšlel a obecně nezávidím hmotné věci. Spíš jen ty nehmotné - třeba to umění pít víno, trpělivost, dobrý vkus, cit na jazyky a tak...
Z hmotných věcí poslední dobou závidím snad jen těm parchantům, co jim rostou vlasy :)

Moje zavist byva casto spis jako obdiv. Pokud treba nekomu zavidim, jak umi malovat, rozhodne si nepreju, aby malovat neumel a ja treba ano.

taky zavidim snad jedine nasi kocene :D jinak si rikam, jaky si to udelas, takovy to mas... :)

KOMPAS: presne tak... zavidim nasi kocce zivot ;)

Našemu kocourovi závidí celá rodina :-)

D4LI: to je spíš nepřejícnost (podle mě)

A kdyz nekomu neco nepreju, ale sam po tom netouzim, tak to neni zavist, ne?

Zavidim vsemohoucimu, jinak snad nikomu.. Jo vlastne jeste nasemu psovi jakej ma zivot..

když někomu něco závidim, tak mu přeji tisícekrát víc - tim slečna závist pozná, že ji nechci a časem se vytratí.

sem tam sem ti to stane

zavidim strasne spouste lidem spoustu veci

Vseobecne nezavidim, jen si preju mit nebo umet to co umi ti druzi, kterym to taky preju ;o)))

nezavidim vsem tehulim, jen to preju i sobe...

Ale závidím lidem, co umí pít víno.

Nezávidím Karlovi Svobodovi, že prej šukal Ivetu Bartošovou, Dádu Patrasovou a hlavně Jitku Zelenkovou a Vendulu Svobodovou.

Závidím šikovným žonglérům, že jsou dobří v tom, co je baví.

zavist je spatna = book