mimo
jsi pro mě pouto
jsi pro mě hranice
ač vlastně nejsi tím,
krásná i chmurná
jak velká žranice.
možná jak život
možná že smrt
chceš-li to člověče
tak klidně trp.
neboj já ostrážím
to tvoje vzkříšení,
neboj se zasvítím
na další vstávání.
já už se nebojím,
já změnu vidím....
ještě se chvěju,
trochu stydím,
ale už žádné
chyby nevidím.
všechno tak krásně
do sebe vklouzlo,
až je mi s toho
maličko ouzko
ne vůbec ze strachu
vůbec ne z "malosti"....
cítím to chvění
vážím si starosti
koukám se, pěním
jak moře o kosti
ze země trčící
jak ostré útesy
do ticha hučící,
už i tvar skrz hmotu měnim