Hele tak ja sem pastnu ten svuj denicek z cesty.. zatim mam jen prvni cast:
6/8/08
Ostnaty draty, elektricky ploty, strazni veze. Vojaci, celnici a byrokrati. Konecne se aspon neco deje, protoze vyhled z vlaku zatim jinak za moc nestal. Teda Cechy byly krasny, to jo, a skoro se mi ani nechtelo odjizdet, ale vune dobrodruzstvi rozlila se zakratko z rozevreneho kvetu zivota a pak uz to bylo o dost lepsi. Rano jsme usinali uz v Polsku - rovina, placka, zadnej kopec ani kopecek. Monotonni krajina se prelevala od smrcku k brize, pres strakaty kravy a obcas semtam capkal nejakej cap. Tak trochu idyla, akoratze na petistech kilometrech furt to samy bylo trochu moc. Hranice byly konecne aspon trochu vzruso. Cmuchaci pejsek nam zamaval ocaskem na cestu, vojaci koukli do pasu a jeste s nama pokecaly dve fajnovy celnice, ktery hrozne moc zajimalo, jestli ssebou nemame nejaky huleni. My jsme samozrejme rekli, ze ne, ale holky tomu stejne moc neverily. Jeste, kdyz zjistily, ze jedeme do Novosibirsku, tak prej ze se nam tam bude libit a bez problemu sezeneme nejakou travu tam, kdyz teda nic nemame. To bylo z polsky strany. Na Belorusky - po prejezdu pres ostre sledovanej hranicni prostor dratama obehnanej - nas privitali uz jen strohy byrokrati s kamennym ksichtem. Tak jsme tady a jdem si vymenit podvozek...
15/8/08
Tak jak se pise pribeh tyhle cesty? Ted uz ani nevim. Divaj se na me dva mongolsky kluci a asi by byli hrozne radi, kdybych jim zazongloval anebo neco povypravel tou zvlastni cizi reci, ktery vubec nerozumej a presto hltaj kazdy slovo s ocima siroce rozevrenyma. Pred chvilkou jsem sedel na ty jejich hore tady pobliz Tsaagaanuuru a vykejs jsem tam asi hodinu a vubec se mi nechtelo dolu. Siroky prostor rozpinajici se do dalky a kopce jak vystrizeny z nejakyho hodne povedenyho tripu.. jezera s pruzracne modrou vodou a oblaka a kameny vsech barev zeme.. Uz nikdy se mi nechtelo dolu..
Ale takhle ten pribeh nepokracuje, to bych toho fakt hodne preskocil a ze by bylo co preskakovat.. panecku.. pres Moskvu az do Novosibirsku, rozlehle plane Sibire, a potom pres Altaj dalsich presne 944 kilometru po M52vojce az na hranice Sajuzu a Mongolandu.. Jeli jsme to sest dnu..
Moskva byla.. ehm.. fakt velka. Obrovsky baraky sileny, jak z dystopickyho romanu. Soudruzi z 'krasneho noveho sveta' ci z filmu 'Brazil' by byli nadseny. Ja jsem z toho nijak zvlast odvarenej nebyl, ale hrozne moc se mi libily sochy. V Moskve jich je spousta a jestli se v necem zrcadli poetika ruske duse jeste vic, nez ve vezickach pravoslavnych kostelu a polobotkach se spickou, pak to jsou prave tyhle neuveritelny sochy. Vyrazy tvari a gesta a postoje jsou jak z nejlepsiho beckovyho filmu - tak ume naaranzovane a verne vystihujici dusevni pnuti nezmerne hloubky, stoji tam, odliti z monolitu velike postavy ruskych dejin.
8.8.08 vecer jsme z Moskvy odjizdeli. Pres den jsme potkali snad 30 svateb - to asi ze bylo tak supr datum, ackoliv cestou pres Altaj jsme zase potkavali porad nejaky lidi, co zrovna meli narozeniny, tak je mozny, ze proste jenom radi oslavujou... Z Moskvy jsme jeli vlakem az do Novosibirsku. Cesta trvala cely dva dny a tak jsme meli spoustu casu pozorovat brizky a siroke plane. Na nadrazich jsme obcas pokoupili nejake ty pirozky, pifko a tak podobne a ja jsem si sem tam ubalil brcko, aby cesta lip ubihala. No byla to pohoda. Do Novosibirsku jsme dorazili v pul ctvrty rano mistniho casu, kterej uz se nam zase o par hodin vychytrale posunul. A i kdyz jsme vubec nespali a nevedeli jsme ci jsme, podarilo se nam jeste tyz den navecer dorazit do nitra Altaje - do mestecka Ogundaj. Jezdili jsme autobusem a soukromejma dodavkama, co vozej lidi za autobusovou taxu. Cestou jsme potkali docela hodne hipiku, ktery jeli jednak z Rainbow (ktery uz skoncilo bohuzel) a nebo z psytrancovy akce (ktera uz taky skoncila - takze jsme utreli hubu). Stejne nam to bylo docela jedno. Dali jsme si noc v Gastenici, v klidku a s teplou sprchou a dalsi den uz jsme vyrazeli full-on. Hezky pekne napeso a stopem.. naskrz Altaji az k hranicim do Mongolandu - dva dny a dve noci a to uz jsme spinkali na krasno v Tashante - hnedka u hranic, v dreveny chatrci s osamelym kazachem, co se hodne bal, abysme nespali se Zuzanou vedle sebe, kdyz nejsme vdany, a chodil se modlit kazdejch sest hodin do mesity - i v noci.
Altaj je neuveritelne nepopsatelne nadherna. Mozna budou nejaky fotky. Jestli ne, tak mate smulu (mili ctenari), ponevadz tohle se proste neda popsat. Krajina sama se hodne promenuje a clovek skoro ani nestiha uverit, ze neco takovyho vubec existuje. Jeli jsme pres Aktash a Kosh Agacz az do Tashanty. Nikam jsme nepospichali, brali jsme to czut-czut, v hostincich/jidelnach jsme se cpali pohankou a salatkama, v pustinach jsme se kochali carokrasnymi pohledy do krajiny - idyla - idealni, snova a pohadkova idyla.
Rano jsme na hranicich, ktery maj oteviraci dobu Po-Pa 9:00-17:00 capli nejskvelejsi stop, kterej nas prevezl zadaco az do prvni vesnicky v Mongolsku (nevim, jestli tomu tady nerikaj mesto, tak timto se pripadne omlouvam - kazdopadne my zase Mongolum rikame Manicky, aby to nevypadalo divne, kdyz se o nich bavime a musim rict, ze to vubec neni od veci, ponevadz zatim to jsou docela hodne uprimny hipisaci). Nas stopik byl fakt labuzo, pac nas prevezl jako prvni ze vsech aut, co byly dneska na hranicich a to s velkym predstihem a v expresnim case 3 hodiny. Uz taky vime, proc pres tuhle hranici nepoustej napeso. Od rusky budky k mongolsky je to totiz celejch 23 kilometru.