Ono pro Jizerky je predevsim nestestim dalnice z Prahy do Liberce, kdy pak prazaci pro snadnou dojezdnost do hor v houfech najizdeji a vnimaji to tam jako svoji telocvicnu (at uz v zime na bezkach, bo jindy na kolech) a podle toho se chovaji. Mistnim propagatorum turismu se to do prazskych outdoorovych hlav podarilo natlacit tak, ze to svym zpusobem patri k dobremu tonu, zabezkovat si o vikendu v jizerkach, anebo tam dovezt kola a projet se. Vzdycky si vzpomenu na p. Nevrleho, jak si uz v druhem vydani Knihy o Jiz. horach styskal po klidu, ktery tam drive panoval. To dnesni hemzeni dresu a jaksi neosobni uzitny pristup ke krajine, ktery je pro tenhle masovy turisticky prumysl charakteristicky, mu musi jako cloveku, ktery zazil Jizerky jako uplne opustene, pripadat obzvlaste bizarni. A stavet v lese specialni stezky pro kola ve snazet prilakat turisty i do mist, kde jich zatim tolik neni, mi stastne neprijde (ackoliv na kole taky jezdim). Clovek rozumi starostum zapadlych obci frydlantska, ze turistiku vnimaji jako cestu, jak prinest do techto mist vice zivota (penez, prace), ale stejne se mi to ve svych dusledcich nelibi. Ale uzavrit to nastesti lze tim, ze jizerska upati (severni svahy, ale castecne i ty jizni), jsou porad jeste klidne a pekne. Vrchnim partiim hor se ale uz davno snazim vyhybat. Je to vlastne podobne jako na Jestedskem hrebeni, ktery je taky cely v klidu, ale samotny vrchol je zplundrovany a zaprodany turistum.