M1C4A1: Po sedmi panakach absintu bych si taky uvedomovala, ze zvracim :D

NACHTIGAL: Kdysi jsem zkoušel čučet v autobuse do kočárku na jedno děcko, který na mě furt zíralo (závidím miminám to, že v tom dívání neshledávají nic jinýho)... občas jsem musel sklopit oči, to se nedalo. :-))

FANAE: Závidím - já zkusil alkohol právě taky, abych nabral nějaký to sebevědomí při oslovování slečen, ale bohužel ani po 7 panákách absintu nejsem schopen ztratit zábrany, furt si uvědomuju, co dělám. :-)

Sebevědomí se dá získat. Nebo, přesněji řečeno, naučit se chovat sebevědomě.

Já k tréninku zneužívám maminky s kočárky, kterým nabídnu pomoc a pak prohodím pár slov. Takhle opadne základní bariéra.

Docela pomáhá jít po ulici a na pár lidí se usmát. Když úsměv oplatí – zvedne to sebevědomí. A když ne – no, je třeba naučit nevzdávat se.

Alkohol treba? :D

FANAE: A to? :-) Bych taky potřeboval. :-)

Tak jako mam techniky na kratkodobe vylepseni :DD

FANAE: A jaktože žiješ? :-D

Já na tom taky nejsem nejlíp, proto jsem tu diskuzi založil. :-)

Tak ja nevim teda kde se bere , ani kde se ziskava, ale vim, ze ja ho nemam ani minimum potrebne pro preziti :DD

Takže jak nabíráte sebevědomí? Dá se to podle vás trénovat? Nebo je to věc, s kterou se člověk rodí a umírá?