ARIA: tak hledat tu motivace v něčem jiném,motivace je dobrá věc,ale musíš vidět výsledky,pak lze se dále a více motivovat..

SIVER: a když není odkud brát? :)

JOHY: já se taky bál,jdi do toho nemáš co ztratit...

ARIA: motivace musí byt...

SIVER: tak to já dělám už několik let, ale pomalu opouštějí síly a motivace .)

SIVER: dalo, jasně že jo...ale nějak se toho bojim.

TRISSIE: asi to spolu souvisí....

ARIA: taky mám pocit, že jsem na to sám...

JOHY: ne. prasky jsme pak vysadil (dosli mi .. ) a za nejaky cas jsme mel ty 3 tydny dovolenou kde jsem si .. proste odpocinul ..
do te doby .. jsem nikam sam nechodil.. krome do prace .. od rana do vecera vecer domu .. pracovat z domova vytuhnout s ntb na brise ... rano se tak probudit .. a do prace ..

ARIA: já nedávno podnikal taky ranec věcí sám a i tak jeto fajn nekdy

JOHY: jo ja se toho taky bal :( ale nakonec to nebylo zas tak spatny. dokonce mi i prislo, ze jsem zpozoroval kdy zabraly. vylozene mi to prislo jako zmacknuti cudliku. rozhodne to byly nejake z novych modernich AD. takze jsmenepozoroval zadne utlumy nic ...

JOHY: no, tak přesně s tímhle se většina těch lidí kolem mě léčila s depresema...

SIVER: tak já to tak mám taky sice jako stav po nemoci, ale dost plíživej .( Každopádně ono kdyby bylo s kým, tak by to třeba i šlo..

JOHY: bez neco delat dokopej se...nemyslis ze by se to dalo se donutit neco jit delat? kino,auto,fitko,micove hry,cestovani,fotogravovani,cokoliv

TRISSIE: spíš si myslim, že u mě to ani nejsou tak deprese, jako absence vůle, nějakýho vnitřního řádu, kterej by mi řekl: hele konečně se seber a přestaň marnit čas....

HONZAF: po těch prášcích si nemusel tři týdny vůbec nic dělat, nebo jsem tě špatně pochopil??? toho se chci zbavit...
TRISSIE:

JOHY: co je špatnýho na antidepresivech? Nesmíš při nich chlastat, to je pravda, ale jinak je to lék na chemickou nerovnováhu organismu - když jsou potřeba, tak jsou potřeba stejně jako diabetik potřebuje inzulin a není kvůli tomu méněcenný...
to už mi přijde horší se v tom plácat bez pomoci jen proto, aby člověk sám sebe neorazítkoval jako "divnýho" - ale dělá to jen sám sobě, nikdo jinej s tím problém mít nebude...

JOHY: bez k psychatrovi i psychologovi ja to teda zvladnul v obracenem poradi..) nejake prasky sice hodne zabraly , ale co mi nakonec pomohlo, bylo, ze jsem 3 tydny lezel v posteli, a nemusel VUBEC NIC (no dobre .. oslavili jsme vanoce..)

TRISSIE: toho se bojim jak čert kříže....
je to vlastně taková směska stavů....nerozhodnosti, absence vůle, jakejsi tlak společnosti na to něco dělat - vybrat si "profesi", zařadit se - tomu se nechci podvolit, dřív jsem zvládal spoustu věcí najednou.

začalo to na střední a vyhrotilo se to poté, co jsem se odstěhovaů od rodičů - tam mě nic nedželo, většinu času jsem trávil venku s různými lidmi a aktivitami. ale teď jakoby mě ta svoboda bydlení stáhla ruce...najednou nevim, co se sebou a tak raděj nědělám nic....čumim do bedny nebo do stropu a čekám na noc...

JOHY: jestli je to takhle dlouho a máš problémy i třeba se obléknout a učesat, pokud nemusíš ven, tak bych teda smětala k doktorovi na tvém místě - pár známých s podobnými příznaky se vzpamatovalo až na antidepresívech...

JOHY: tak když te baví ty věci a nedokopeš se k nim tak to tak hrozné ještě neni to mi věř...kdyby to bylo tak hrozne tak se nakopnes a udelas ty veci co tě baví

já teda taky nejsem dáma...


TRISSIE: trvá to dlouho, moc dlopuho, ale nechápu, kam zmizela ta vůle....


SIVER: pět dní v kuse teď, jinak asi rok apůl průběžně...samozřejmě že mám spousta věcí, co mě baví, ale ani k nim se nedokopu...ven jdu, jen když musim, nebo někdo řekně, že je někaká akce...jinak jsem zalezlej...pomalu si ani nedojdu pro housky do krámu...