muj je totiz dost zvlastni, ja ke vsemu s tim spojenemu pocituju od malicka dost velky odstup, a ted mi zacina trochu svitat, proc by to tak mohlo byt.
dovolila bych si sem prekopirovat basen od ivany mukove o atlantide (obsahuje aktivizacni kody)
Balada o Atlantidě
(Ó Karaluango)
Ó Karaluango, má přenádherná země,
Tvé majestátní hory s nepřístupnými vrcholy
a prstencovité ostrovy s průlivy
se mi budou stále vracet ve snech!
Ó Karaluango, má přenádherná země,
země úrodně malebná jak z nejútěšnějšího snu.
Projíždím se na delfínu a sním,
je mi dovoleno snít.
Ó Karaluango, má přenádherná země,
je přece zázrak, že tady smím být,
po tvých půdách chodit,
léčivými prameny se mýt!
Přístav s bílými sloupy a zlatem zalité město.
Kráčím omamným vzduchem zahradou a
míjím třpytivé fontány.
Kráčím s andělem Cambielem
a se svým Luciánem,
se svým Luciánem.
Přišli jsme sem pomáhat z daleka,
ze svého domova za zářivou hvězdou.
Uctíváme svého krále,
klaníme se s pokorou a jsme svobodní,
protože nezotročujeme.
Schodiště k běloucímu chrámu je dlouhé,
velmi dlouhé.
Zlato odráží paprsky slunce a racci krouží,
racci krouží.
Čtu ve zlatých rytinách balóny atomů a hady molekul,
čtu ve své DNA program svého života,
všech svých životů,
které byly i které mě ještě čekají,
než budu smět spočinout u nohou Všeobjímajícího.
Slaný vítr houpá visutým mostem zalidněným sochami.
Kolik zapomenutých snů na Bílý ostrov
se skrývá v propastech našich životů?
A kolik z nás se odváží rozpomenout?
Jaký rok se píše? 1985 našeho letopočtu,
kdy bloudím Prahou,
narážím do napasené lůzy
a nechápu, jak může žít,
když nečte poezii…
Bolí mě srdce, nepatřím sem,
v hloubi duše spí vzpomínka na noční sen,
tak živý sen,
jako by byl skutečností.
Jaký rok se píše?
4000 miliónů let před Kristem,
kdy ještě Země vřela při třech a půl tisíci stupních,
že měď se vypařovala?
Kdy éterické bytosti jako obří vlající stíny
se pohybovaly vřícím vzduchem?
Jaký rok se píše?
1995 před Kristem,
kdy kráčím k velkým pyramidám
a zdravíc Sfingu prsten předávám?
Jaký rok se píše?
Jaký rok se píše??
2012 Věku Vodnáře,
kdy Země právě poskočila o oktávu výš
a my smíme odejít – domů…
Domů, do bělostného chrámu ze slonoviny,
kde se zlatem blyští stěny,
oreikalchosem strop vyložený,
pod ním sloupy z křišťálu…
Jaký rok se píše?
1995, kdy se rozpomínám na sen,
tak živý sen,
jako by byl skutečností.
Země se prohýbá pružně jako oceán.
Slunce se zasmušilo, matně svítí jako měsíc za mraky.
Bělostný ostrov se zahradami s vonnými kořeny a léčivými prameny
smetla jediná vysoká vlna,
noří se do hlubin Atlantského oceánu.
A ráno se nad zavřenými vodami začalo zvolna rozednívat.
Tak že to má být?
Tak naše Země skončit?
Tak to nechci, to nemohu dovolit!
Kráčím Prahou, narážím do napasené lůzy,
už mi nevadí, že nečte poezii…
Proti mně přichází jurodivý pán.
Celá Praha se mu posmívá, když okolo pokřikuje:
„Hlavě je zima! Hlava chce teplo!
Takhle jsem dopadl,
protože jsem chtěl, chtěl, chtěl!“
Přestávám chtít.
Buď vůle Tvá…
Vzpomínám na sen,
tak živý sen,
vzpomínám na katastrofu,
která přijít má.
Vidím tu poušť přehroznou,
bílý ostrov
jak se zmítá nad hladinou,
ještě chvíli, ještě chvíli…
Zasmušené slunce,
bahno mezi kořeny
a zkalené prameny…
Vidím, jak mou zemi spláchla přílivová vlna jako prach.
Vidím, jak má země bude spát
tisíce let pod hladinou oceánu.
Vidím, jak si lidé budou říkat,
že z vůle bohů byla zničená.
Avšak – spíš to bylo z nepokory člověka,
co prahne z pýchy
svoje chyby
na jiné svést.