CHORCHEOS: ale dá.

Jo, takže oni nejdřív jdou zažívat strasti, aby se jim potom mohlo dařit dobře. Vim jak to pochopit, ale nevim jak se to myslí z hlediska křesťanství. (no možná že i to jo)

i.e. je-li člověku dobře, žije-li příjemný život, a zároveň je třeba upřímný, čestný, já nevim spravedlivý nebo statečný a obětavý (a další třeba ještě vymyslí jiný člověk) v tomhle životě nebo dokonce, je-li mu příjemno na duši a na srdci právě protože takto žije - chce snad někdo tvrdit, že se pak nedostane do nebe... :) ?

A jak potom ale vysvětlit, že se "musí" nejdřív trpět :) ?

CHORCHEOS: zdravim tez :)

tam, kde zacina transformace vedomi, karma (pomalu, brano v case) konci. vedomi lidstva, stejne tak jako vedomi jednotlivce, je soucasti vsevedomi. je to jeste nad archetypalnim a historickym kolektivnim vedomim, tak jak je bezne vnimano.

Zdravím, mohu se na něco přeptat? Transformace vědomí jedince, jak je definována v záhlaví, mi nápadně připomíná filosofii karmy, zenu nebo bůhvíčeho... to ještě beru. Nechápu ale pojem transformace vědomí lidstva, uniká mi pojítko. Vědomí lidstva má vycházet z nějaké společně prožité například "historické zkušenosti" nebo z čeho?

GAF: Vnímání života jako strastiplné cesty může vycházet z křesťanství, to se nedá přeargumentovat. Někteří lidé to tak prostě vidí, protože jim tak dává život smysl.

VEROUNKA: super :D

(což často může znamenat právě tu zálibu ve snění, co já vim, provádění snů, sci-fi, hraní si na něco a podobně....)

OVERSEER: a jak smrt zapadá do toho, že bych rád někoho příště přeargumentoval, když se mě (zase někdo na stejný způsob :) bude snažit přesvědčit, že není jiné východisko, než vnímat život jako těžkou a strastiplnou a namáhavou cestu (...a nakonec ještě z posledních, vystresovaných, ale železnou vůli podpořených sil podat poslední výkon pro ostatní), ubližujíc tak sám sobě celou tu dobu místo toho, abych si žil tak nějak jak se mi to líbí ?

OVERSEER: Jaký ?

mihihi

:))) mno...
vsechno je skutecne. je jedno, jestli necemu z toho dame nalepku sen, protoze si to momentalne neumime ohmatat, necemu realita.

demonstrace proti realite je samozrejme spis takovy vtipek k zamysleni, nic vic :)

OVERSEER: och ! Za tento výrok jsem nadšeně vděčný. Už vim co říkat lidem, když mi budou hustit do hlavy, že jsem si (zase) neuvědomil (jejich) realitu...

Dokážu si to představit dál:

Ale ty utíkáš od reality !
Ne, to vy utíkáte od fikce, protože jí nedokážete čelit jinak než realitou !
Ale sny jsou na nic, nikomu nikdy nevyšly - nefungujou...
Myslite že ti lidi co dokázali uskutečnit svůj sen třeba i navzdory tomu že ostatní potvrzovali jeho nemožnost všelijakými pravidly a výpočty nejsou doopravdoví ?

:)))

dííííííky !

philippe parreno – no more reality, la maniféstation :)

znate nekdo milana cabalka?

VEROUNKA: no to je presne o me..ja to vedela, ze to neni jen ty divny pocity, ke kterym v podstate neni duvod.. presne tosedi a v hlave si rikam jo zase bude lip.. takze se nemuzu dockat prilivu te dalsi energie, to zase bude jizda.. takze budu ted pokorne odpocivat... at si to pak radne vychutnam .)

karen ted nejak jede teda :)
http://www.aktualni-energie.estranky.cz/clanky/nejnovejsi-zpravodaj/propruzeni-az-na-doraz-_4_9_2008_

no ten pocit viny, to muze byt prave ono. nekdy staci si s "privolanou" bytustkou "pokecat", odpustit ji, odpustit sobe...

MALKHUT: možná si to taky pamatuju nějak pochybeně. Ona to četla a pak se jí stalo něco podobného a mam dojem, že se přitom cítila, jakoby ona tu věc vyvolávala (každopádně se za to cítí viná nebo zodpovědná ale není si tím jistá) ale nemohla si pomoct to nedělat.

Si s ní o tom ještě promluvim.

taky sem vychazel z toho, ze sem milarepu cetl a ritual na vyvolani toho demona je dost slozitej, takze mi logicky nepride moc mozny, vyvolat ho napul vedome

ja bych se dost priklanela k tomu, co pise malkhut. nezda se, ze by se jednalo o nejakou privtelenou dusi, ktere se nekdy mohou rozhodout i castecne bez naseho vedomi, ze nas budou provazet (ale i tam je potreba nas souhlas na urcite urovni). maximalni, opravdu maximalni vetsina techhle skutecne existujicich fantomu jsou ziveni nasim strachem. je to jako kdyz si prectes pohadku, a v noci te pak prijde strasit pohadkovy zly duch. ten opravdu existuje, opravdu existuje uplne vsechno, ale to, ze ty mas schopnost s nim v tu chvili komunikovat, navazat kontakt, zpusobujes vazbou, kterou vytvoris. tu vytvari strach, nejistota, slaba vule, stejne tak jako vazbu se zdrojem vytvari nepodminena laska, a vazby mezi lidma vytvari zavist, zast, zloba, ale i laska, ktera ocekava, laska, ktera kalkuluje, laska, ktera pocita s, je zavisla. jenom timhle vytvarime spoje a diry v nasem svetelnem tele, s nimiz si uz tyhle dusicky vi rady. jakmile je pustime, nemohou uz se dal nechat zivit nasi energii. to plati obecne pro vztahy mezi lidma, i pro vztahy s bytostma "neviditelnyma" :) vpodstate se tudiz nikdy neni ceho bat, ale je to urcity proces, nez tohleto dotycny clovek pochopi, zpracuje a je sam schopny uz neumoznovat takovehle vazby. mozna by kamosce pomohlo, pokud na to neni silna dost sama, kdyby vyhledala nejakou pomoc, cloveka, ktery se zabyva odvadenim dusi, dela to vetsina terapeutu, co pracuje s jemnehmotnymi energiemi. pokud na tuhle praci sam se sebou clovek neni zvykly a potkalo ho to treba vedome poprve, nebo pokud strach, ktery ho pritom stravuje, je prilis velky (coz je vpodstate odvracena strana tehoz - cim na sobe clovek vic pracuje, tim vic toho vi, cim vic toho vi, tim vice vi, ze se neni ceho bat), je toto obvykle dost napomocne. jako prvni krok. pak uz si s tim bude vedet rady sama :)

Hmm, to da docela rozum. Tak dik.