Když v roce 1945 skončila druhá světová válka, vrátila se z armády domů spousta mladých Američanů. Přinesli si s sebou peníze z válečného žoldu, odvahu a touhu po dobrodružství získanou životem v armádě a v mnoha případech také znalosti a dovednosti v mechanice. Zároveň se díky přechodu automobilek na mírovou produkci začala spousta lidí levně zbavovat svých starých automobilů a nahrazovat je novými. To vše vytvořilo podmínky pro vznik nového fenoménu v historii automobilismu – hot rodu.

Prvními předchůdci hot rodů byly tak zvané soup ups, stavěné ve třicátých letech automechaniky v jižní Kalifornii pro závodění na vyschlých solných jezerech. Protože pro většinu majitelů byly tyto stroje jedinými dopravními prostředky, musely kromě víkendového závodění zastat i každodenní dopravu do práce a zpět, odkud už byl jen krůček k prvním závodům v ulicích. K něčemu podobnému docházelo i na východním pobřeží, kde spolu začali po nocích závodit pašeráci tehdy ilegálního alkoholu se svými auty upravenými pro úniky policii. Na rozdíl od budoucích hot rodderů z Kalifornie se však jejich závody postupně přesunuly na vyhrazené okruhy, kde položily základy pozdějším závodům stock cars a závody v ulicích doznaly menšího rozšíření než na západě země.

Až do konce druhé světové války byly však úpravy záležitostí několika málo nadšenců a teprve s poválečným ekonomickým rozmachem se staly masovou záležitostí. Nejen v Kalifornii, místě jejich původu, ale po celé zemi tisíce mladých mužů upravovaly svoje automobily, aby s nimi mohli pořádat noční závody nebo se jen tak projíždět po městě a předvádět jak sami sebe, tak svoje auto. Gow jobs, hop ups nebo soup ups, jak jim jejich majitelé tehdy říkali (obvykle se vyhýbali označení hot rod, které bylo v očích veřejnosti spojeno s hromadou šrotu řízenou mladistvým delikventem a přejíždějící malé děti u školky) byly více než jen amatérsky postavenými závodními auty. Byly vyjádřením individuality jejich majitelů, jejich svobody a nezávislosti. Hot rod se společně s rockabilly, první formou skutečného rock’n’rollu, stal symbolem Ameriky té doby.

Typickými hot rody té doby byly kupé nebo roadstery Ford nebo Chevrolet z přelomu dvacátých a třicátých let, co nejvíce odlehčené a vybavené silnějším motorem. Základními úpravami každého hot rodu bylo odstranění všech zbytečností – blatníků, stupaček, veškerých ozdob, v mnoha případech i kapoty motoru nebo čelního skla u roadsterů. U modelů s pevnou střechou dále přišlo na řadu její snížení, doprovázené často skloněním čelního skla pro zlepšení aerodynamiky. Další na řadě bylo snížení celého vozu, které se obvykle provádělo vyřezáním otvorů do karoserie tak, aby na žebřinovém rámu již neležela, ale aby rám procházel karoserií (tzv. chanelling). Snížení bylo obvykle výraznější vpředu, jednak z důvodů estetických, jednak aerodynamických. Následoval motor – ten byl obvykle vyměněn za větší, zpočátku osmiválec Ford typu Flathead (nazvaný podle jeho plochých hlav válců – stejný systém jako u dnešních travních sekaček), vyráběný od roku 1932. Ten byl velmi oblíben jednak pro svoje obrovské rozšíření a z toho plynoucí nízkou cenu, jednak pro svoji jednoduchost, díky níž se neobyčejně snadno upravoval. Instalací více karburátorů, narovnáním výfukového potrubí a odstraněním tlumičů z něj bylo možno dostat více než dvojnásobek původních 85 koní.
Dominance Flatheadu trvala zhruba do poloviny padesátých let, kdy byl na výsluní nahrazen novým smallblockem Chevrolet 327 cui. Standardní pneumatiky pochopitelně nedokázaly přenést tak vysoký výkon na silnici a proto bývaly nahrazeny výrazně širšími. Naproti tomu přední zůstaly stejné nebo dokonce menší, aby umocnily agresivní, vpřed nahrbený postoj auta. Ale co že se to vlastně upravovalo? Zdaleka nejoblíbenějšími polotovary byly Fordy z přelomu dvacátých a třicátých let – modely A, zvané Highboy, zůstaly-li u původní výšky podvozku, nebo Lowboy, když byla karosérie snížena. Občas se objevily Fordy T, kterým se v podobě hot rodu říkalo T-buckets. Nejslavnějšími mezi hot rody se však staly Fordy kupé z počátku třicátých let, zejména model 1932, zvaný Deuce coupe (podle karetního výrazu pro dvojku). Ten byl také zvěčněn ve slavné písni „Little Deuce Coupe“ od neméně slavných Beach Boys, hlavních představitelů surf music – hudebního stylu pro hot rods snad ještě typičtějšího než rock’n’roll. Stejně tak slavné „Milnerovo kupé“ z filmu American Graffiti, jeden z nejslavnějších filmových automobilů všech dob, byl žlutý Ford 1932 Five window coupe.

Jak vzrůstala popularita hot rodů, rostla i snaha mnoha nadšenců napravit negativní pověst těchto aut v očích veřejnosti. To vedlo k pořádání přehlídek, prvních předchůdců dnešních tuningových srazů z nichž první se konala v lednu roku 1948 v Los Angeles. Cílem bylo ukázat veřejnosti pozitivní aspekty hot rodů, zejména dovednosti, vynalézavost a technickou zdatnost jejích tvůrců. Akce skončila velkým úspěchem, když na ní dorazilo celkem okolo deseti tisíc návštěvníků. Zhruba ve stejné době také začal vycházet první časopis o úpravách automobilů, dodnes slavný Hot Rod. V roce 1950 dosahoval nákladu již 300.000 výtisků.
Největším milníkem však bylo založení NHRA (National Hot Rod Association) v roce 1951. Tato organizace si kladla za cíl zejména umožnit legální a bezpečné závody hot rodů na speciálních tratích a co možná nejvíce omezit divoké pouliční závodění. Tento cíl se do značné míry podařil a část hot rodderů se začala postupně věnovat výlučně stavbě speciálních aut na sprinty – dragsterů. Jejich závody se postupně rozvinuly z amatérského soupeření nadšenců do dnešní podoby oblíbeného sportu, bohatě dotovaného sponzory.

Vzhledem k tomu, že účelem hot rodů bylo nejen závodění, ale i vyjádření osobnosti majitele, začaly stále více nabírat na důležitosti i jejich designové prvky. To vedlo až ke vzniku samostatné kategorie úprav – takzvaných customs, jejichž úpravy byly zaměřeny převážně na vzhled a nikoliv na výkon. Od hot rodů se lišily zejména tím, že zatímco základem pro hot rody byly obvykle zhruba dvacet let staré vozy a díly z vrakoviště, základem pro customs byly povětšinou modely maximálně jeden až dva roky staré. Dalším rozdílem bylo, že zatímco na hot rodu bylo hlavním cílem co nejvíce materiálu odebrat, na customs železo a chrom naopak přibývaly.

Na začátku šedesátých let začaly konečně na touhu zákazníků po výkonu reagovat výrobci. Začali i do menších a dostupnějších modelů montovat velkoobjemové osmiválce a tak se zrodil muscle car – průmyslově vyráběný hot rod. Prvním klasickým muscle carem se stal Pontiac Tempest GTO. Byl to na dobu a místo vzniku relativně malý a levný automobil, který však byl vybaven motorem o objemu 389 cui (6,4 l) a výkonu 348 HP. To mu umožňovalo dosáhnout výkonů srovnatelných s hot rody – zrychlení z nuly na šedesát mil v hodině za 6,6 s a čtvrt míle za 14,8 s. To vše za cenu, odpovídající zhruba polovině tehdejšího průměrného amerického ročního platu.

Výkonové šílenství šedesátých let však ukončilo ropné embargo na začátku let sedmdesátých. Ceny benzínu se více než zdvojnásobily, trh byl zaplaven úspornými evropskými a japonskými vozy a osmiválcové bestie s vírem v nádrži byly nadlouho zapomenuty. K jejich postupné renesanci začalo docházet až zhruba v polovině osmdesátých let a od té doby jejich obliba stále roste. Ačkoliv v roli levného a dostupného materiálu pro úpravy byly vystřídány automobily z přelomu šedesátých a sedmdesátých let, klasické hot rody nezmizely. Kvůli svému stáří již nemohou být masovou záležitostí jako kdysi, přesto se však najde dost nadšenců, které udržuje již dříve upravené exempláře i staví nové. Některé z nich jsou vzpomínkami na staré časy, upravovanými klasickými postupy a poháněné starými motory flathead, jiné jsou při zachování původního vzhledu vybaveny moderními motory nebo dokonce i výbavou, nad kterou by pravověrný hot rodder jen ohrnul nos – klimatizací, audiosystémy nebo elektrickým stahováním oken. Na závěr také nelze nezmínit nejrozšířenějšího současného nositele designového odkazu hot rodů – Chrysler PT Cruiser. Bohužel jde o příbuznost pouze vizuální a atraktivní zevnějšek ukrývá vcelku obyčejný rodinný automobil, poháněný výlučně čtyřválcovými motory.

informace pro hot rodderský lamy nasmolili candáti z usmotors.cz