TLUSTEC: tak jako spoření je odložená spotřeba, je zadlužování defakto odložená produkce, tj. co dneska sním, na to si půjčím, a zítra budu muset jíst o to míň, abych dluh splatil. Odtud termín prožírání zítřka. Prožírat můžou jednotlivci, firmy /pokud jejich dluhy nejdou na efektivní prorůstové aktivity/ státy. Dokkonce lidstvo jako celek může prožírat budoucnost, ačkoli argument "co nebylo vyrobeno, nemůže být spotřebováno" zní na první pohled logicky. Prožírání zítřka na úrovni celého lidstva tkví v exploataci přírodních zdrojů a devastaci planety - tj. zatímco dnes vyrobíme něco snadno za cenu devastace planety, v budoucnu budeme muset vynaložit obrovské úsilí k dosažení udržitelného vývoje - aniž bychom přitm něco k další spotřebě vyrobili, a to je vnitřní dluh, zase na úkor budoucnosti. Je to jako bys vydělával 2 koruny denně, a ty dvě koruny stojí rohlík. A ty by sis dnes koupil rohlík jen za korunu, ovšem s tím, že zítra si ho budeš muset koupit za 4 koruny - to je prožírání budoucnosti na světový úrovni.