A teď s vítězným pokřikem zbaběle uprchl, aby se mohl později chlubit svým velkolepým vítězstvím... (hm, koukám že se zase vrátil jako smrad, když se otočí vítr, než jsem stačil dopsat)
Největší legrace je, že těsně po převratu v roce 1948 by byl Tlustec jedním ze zatčených a souzených, protože to poslední, co režim potřeboval, byli halasní idealisté a provokující hovada (což je právě náš případ).
Příkladem je třeba spisovatel socialistického realismu Jan Procházka, který byl blízkým přítelem prezidenta Novotného, členem ideové komise KSČ a jedním z čelních představitelů Československé spisovatelské obce. Ten se také stal nepohodlným, když začal otevřeně kritizovat pokrytectví některých politiků (v tomto směru doporučuji knihu s jeho články, která vyšla pod názvem Politika pro každého). Jeho kariéra pak skončila s filmem Ucho... A Procházka byl přesvědčený komunista dělnického původu. Soudruh každým coulem. Přesto byl perzekvován.
Kdepak, idealisté neměli mezi soudruhy místo - šlo především o mocenské vazby a prospěchářství.