A o bídě v Česku pokračuje: „Teprve s odstupem času si lidé začali uvědomovat, že poučky o odpovědnosti za sebe sama jsou dobré pro kavárenské intelektuály a politiky, ale nemají nic společného s realitou, která je matematicky vyjádřena počtem uchazečů na jedno volné místo. Najednou je všechno jinak. Bezdomovectví není zálibou, ale katastrofou, statisíce dětí jsou ohroženy chudobou, s dospělými to je asi milion, k tomu několik set tisíc nezaměstnaných a stále rostoucí dluh státní pokladny. Pravda, ještě stále není nejhůř, protože politici ještě jezdí v milionových autech, přestože by mohli jezdit hromadnou dopravou anebo taxíkem. To vše vede k otázce, co se vlastně stalo za posledních čtyřiadvacet let. Místo odpovědi se občanům dostává indoktrinace. Současní demagogové vlastně přijímají Stalinovu teorii o zostřování třídního boje. Zesměšňují svoje předchůdce, aby zakryli vlastní neúspěchy.”