LOPIK: Ne, ze by ho pronasledovali, ale zivot dotycneho se uz ubiral cestou, kterou mu tohle mohlo poznamenat. Reknu ti vlastni priklad:
Na stredni skole (1966)jsem psal slohovou praci - zivotopis. Do nej jsem z legrace napsal, ze dedecek a babicka byli za prvni republiky podnikatele - vlastnili v Tabore pletarnu, kde zamestnavali dva delniky - sami sebe.
Na vejsku jsem se dostal nastesti v 69, kdy jeste neplatil bodovy system zavedeny zacatkem normalizace.
Kdyz mi v 90tem roce kadrovacka predavala me materialy ( byla to nove zavedena povinnost), tuhle slohovou praci jsem tam nasel. Sla v mych materialech celou dobu. Kdybych se na vejsku hlasil o dva roky pozdeji, nemel bych sanci a v osmdesatych letech bych nemohl delat to, co jsem delal. Takze v osmdesatych letech bych trpel za profil (i mineny v legraci) svych prarodicu. A tohle urcite nebyl ojedinely priklad, kdy potomci prapredku meli proste spatny profil a nemohli delat, co chteli.