Mimochodem ústavy zrušeny nebyly a bohužel jich většina pořád jede v modelu 17 lidí na pokojích jak v nemocnici, ale když se mluví o deinstitucionalizaci, tedy zlidštení péče o cílové skupiny ve směru větší sebedeterminace těch cílových skupin, mají lidi z kraje argumenty typu ale oni to přece nezvládnou... přičemž ten základní problém u postižených je, že se prostě bojej, že všechno poserou. (Co se týče starých lidí... no viděla jsem jak jim jejich potomstvo velmi rychle vezme sebedeterminaci a taky začně rozhodovat za ně, ve smyslu "a já to myslím dobře"nicméně se od nich alepson neodvrací - ne jak když se můj kámoš jako dítě styděl že má babičku s demencí.)
Jo a tohle je jeden z příkladů dobré praxe, když se povede deinstutucionalizace - cílovka jsou převážně muži s mentálním postižením, s jejich ředitelkou jsem měla tu čest mluvit minullý týden.
Domov bez zámku
http://www.domovbezzamku.cz/
(Ale fskutečnosti to chci fšecko vytunelovat, nevěřte mi aniprt)