Často se poměry v první republice líčí tak, jako by se např. úřednictvu a pracující inteligenci vůbec vedlo nějak dobře. Ve skutečnosti i pracující inteligence žila za první republiky velmi chudě. Státní a druzí veřejní zaměstnanci měli vidět své lepší postavení také v tom, že »byli pod penzí«. Pravda je, že systém platů státní byrokracie za kapitalistické republiky uplatňoval zásadu, že jak byrokrat povyšoval a čím méně dělal, tak měl vyšší plat a vyšší penzi, delší dovolenou a různé požitky, jež mu vsugerovávaly domnění panského života, přibližujícího se životu vládnoucí kapitalistické třídy.
Pracujícím inteligentům se tehdy říkalo »proletáři s bílým límečkem« a naše strana při mobilizaci do boje za chléb a práci apelovala nejen na dělníky rukou, i »na dělníky ducha«. Podařilo se nám v jednom roce za první republiky organizovat stávku i bankovních zaměstnanců a vést do boje i zaměstnance spořitelen a zaměstnance pojišťoven.
Ono se mohlo leccos zdát za první republiky na oko hezké. Praha byla krásná, neboť Praha byla krásná za králů a císařů a byla krásná i v době vlády kapitalistů, kdy na tuto krásu stékalo tolik slz chudoby, utrpení a bolestí. Vnější vzhled Prahy v jejích ulicích a náměstích byl za vlády buržoazie přímo uhrančivý tím, že se pěstovala oslňující reklama obchodních domů, hnaná až ke groteskní výstřednosti bičem kapitalistické konkurence. Všelijakých lákadel byla v Praze přemíra, lákadel všeho druhu. Výklady na Václaváku a na Příkopě zářily. Byly plny elegantních a krásných věcí, vyrobených rukama dělníků. Avšak: copak si mohl dělník něco z té krásy koupit, když mu mzda stačila sotva na nuznou obživu rodiny? A co si mohl koupit člověk, pracující za plat, většinou velmi nízký plat?
To je třeba někdy i dnes připomínat lidem, kteří se např. při zájezdu na Západ dají ještě oslepit vnějším pozlátkem luxusních tříd, třeba v Paříži nebo ve Vídni, neuvažujíce, že z tohoto přepychu nemohou nic užívat prostí, pracující lidé, vytlačení do chudoby a bídy periferie. Cožpak nebyl v Praze rozdíl mezi periferií a centrem města? Kdyby dělníky z Košíř, Břevnova, Michle, Hrdlořez, Malešic, Proseku apod. bylo před válkou napadlo si vyjít ve skupinách na procházku do luxusních tříd Prahy, tak by je policie dovnitř Prahy nepustila a rozháněla by je pendreky v domnění, že jde o komunistickou demonstraci.“