TOOMIX: mi připomnělo.
To jsme tak s tehdy budoucí ženou jeli (autem) společně do práce.
Najednou BUM. Z boku do okna u spolujezdce.
Po 500 metrech jsem tedy na její drovné naléhání zastavil a vrátili jsme se.
A tam na zemi strakapoudice a u ní postával strakapouďák.

Dejchala, koukala, pískala, takže následující hodinu zabralo volání na záchranou stanici a jízda tam a zpátky.
Cestou tam se strakapoudice probrala a rozjela svoje litanie.
V autě je rozrušená strakapoudice ještě horší než hysterický dítě.

Tam dostala červíky, týden klidu a pak jsme si pro ni jeli, že ji hodíme zpátky ke strakapouďákovi.

jako jo, dobrej pocit z toho byl.

a ještě lepší z té debaty s tehdejší "protimanažerkou", jestli mi nějakej blbej sraženej pták prijde jako adekvátní důvod přijet o hodinu později do provozu, kde bych měl od rána hlídat a řídit KPI.

Zavolal jsem na městskou policii skrze zraněného ptáka u dětského hřiště - jestli to řeší oni, nebo mám volat nějakou záchrannou stanici. Pták jen tak seděl, když jsem do něj žďuchnul, tak poposkočil, ale letět evidentně nemohl. Pán na druhé straně řekl, že to vyřeší a pošle nám sem hlídku. Za 20 minut přijeli, omluvili se za zpoždění, ptáka naložili, zapsali si mě a teď ho vezou na záchrannou stanici. Tak snad bude v pořádku.

otevířít nyx a jako první vidět větu "Jsem trumbera ... "

Doufám, že to tam dlouho vydrží, vždycky mi zvedne náladu.

Měsíc “sedím” doma. A konečně zase dělám věci v tichu, bez televize nebo mobilu. Soustředím se jen na tu jednu konkrétní věc. A bez myšlenek na yx dalších věcí.
Mobil odkládám na noc do jiné místnosti. Nezapínám budík a nechám se (někdy) vzbudit cvrkotem rodiny, než se vypraví do škol a práce.
Málem jsem zapomněla, jak je ten klid krásný…

kdy jste to naposled viděli?
já se bojím si to pustit už asi 10 let.

KAERI: "Chilluj, chábře, chilluj." - s obrázkem hrnečku horkého nápoje, na skříni.

PREKOTKA: To je náhodou super trénink. Začneš zpívat, když tam nikdo není, takže případní lidé vstupují do prostoru, který už máš tak trochu zabraný, takže je jednodušší zpívat i před nimi. :)

PREKOTKA: Jo! A zpívej i v podchodu, tam to zní úžasně!

Děti dostaly pod stromek takové ty lepíky se vzory různých lesních zvířátek a rostlin a naše nejstarší se teď baví tím, že nám nechává na různých místech vzkazy. Už jsem našla u sebe v pokoji "Sovy v mazutu houkaj" (s obrázkem sovy), v kuchyni "Nemrač se a dej si oříšek" (veverka), na krabičce čaje "Miluj a medituj" (jeřabina), v obýváku "Obejmi někoho rychle!" (veverka) a v pokoji dětí "Proč ta sova tolik houkala?" (sova). A těším se na další.

Přátelé a milovníci naší neskutečně různorodé přírody. Dnes jsme s odbornou, půvabnou a statečnou asistentkou vyrazili dokumentovat co uděl dlouhotrvající mráz na největší MOFETĚ u nás. Mofeta, které se nesprávně říká "bahenní sopka" je vlastně výchoz plynů z extrémně velkých hloubek a je neklamným příznakem sopečné činnosti na dané lokalitě. Nedaleko malinkaté vesničky Vackovec v nivě potoka Plesná na okrese Cheb je nejmohutnější mofeta, kterou znám. V mapách ji najdete pod jménem "Vývěr Bublák" nebo jen "Bublák". Plyny na toto místo vystupují od aktivního Hrzlinského zlomu a tvoří je z 99,5% oxid uhličitý zbytek tvoří uhlík, kyslík a metan, který vývěrům dodává typický zápach. Na této lokalitě překvapí velmi vysoký obsah velmi vzácných izotopů Helia 3 a 4 v rozsahu 2 až 4 promile. Jeho přítomnost dokládá opravdu velkou hloubku ze kterých se plyny derou na povrch. Voda v mofetě nepřekračuje 10 stupňů a pocit že voda vaří je klamný. Menší mofety v zimě zamrzají a i takové jsme v rámci průzkumu našli, ale bublák je moc velký a tak zima čarovala jen v detailech. Pokud chcete vidět pravé "Ledové království" musíte počkat na další díl. Jinak s výpravou neváhejte je ideální čas. Bublák bublá a přístupová cesta je ještě zmrzlá a nebude Vám čvachtat v botách. Už raději skončím. To není komentář ale skoro román.

mile

KAERI: onehdá mi takhle udělal radost pán na parkovišti na nádraží.
parkoviště je ve tvaru dlouhého trojúhelníku, takže na začátku jsou tři řady kolmo parkujících aut (na zemi jsou značené jen ty vnější, ale jde to nechat i mezi) a zhruba v půlce ta prostřední řada končí, protože jinak by se nedalo zezadu vyjet. no a někdo strááášně spěchal, nemohl dojet na konec parkoviště, a zaparkoval dlouhej kombík v prostřední řadě tak, že trčel do obou uliček současně.
já mám dodávku, velkou krávu, takže parkuju ohleduplně až na konci parkoviště, abych nepřekážela. takže problém. dojela jsem k překážejícímu autu, zkoušela odhadnout, jestli a kterou stranou to půjde, a protože mezitím přijelo menší a užší auto, tak jsem mu uhnula, ať jede.
pán natěsno projel, odstavil auto, a šel mě navigovat. bylo to na cenťáky, ale dali jsme to! :-)

když si lidi pomáhaj, život je hned takovej veselejší...