mam do vanoc mam napsat 4 seminarky, uz 14 dni si rikam, ze casu dost, to zvladam bez problemu a myslite, ze jsem zacala? achjo, to je konec.

Zjistil jsem, že když člověk dostane fakt tvrdej kopanec od někoho blízkýho a když je pak taky vystavenej krutejm následkům, ďáblíka prokrastinace to dost oslabí, aspoň dočasně.
Teď například trpím za svý předchozí neuvážený činy a zjišťuju, že mám necelejch 14 dní na dokončení bakalářky, ze který mám cca půlku, a to ještě nejistou. Ale to bylo předtím, teď na ní makám každej den a většinu dne.

POZITRON: já jsem třeba prokrastinovat nepřestal. Jenom v mezičasech né, že nedělám nic, ale dělám, co mě zrovna baví, ať už je to uklízení, hraní Starcraftu, nebo spánek. Stává se mi mnohem míň, že bych seděl a díval se někde asi 10 cm za monitor, přes kterej je otevřený PDF s úlohou z matematiky ...

tak jak prokrastinujete? od posledniho prispevku uplynula dlouha doba, nerikejte, ze vsechno bez problemu stihate a nic neodkladate :) (dnes v 15:30 mam mit ve skole referat a jeste jsem na nem nezacala pracovat, to celkem jde)

How to procrastinate effectively
http://positivesharing.com/2006/11/how-to-procrastinate-effectively/

KERRAY: super clanek

TMA: Ano, některé hypotetické kombinace věku a vysněných cílů nejsou příliš kompatibilní. O tom se nikdo nepře, naopak, můžeme vymýšlet čím dál neuskutečnitelnější kombinace. Nic z toho ale nevyvrací tu teorii, co tu CONTINUITY předestírá.

NAVARA: Vědou a filosofií. Ha ha. Vědou a filosofií by se lidi mohli zabývat už teď, už teď je mnohonásobně víc volného času díky tomu, že se nemusejí lidi od rána do večera starat jen o to, aby měli jídlo. A čím se většina lidí zabývá? Věda a filosofie to tedy není. V tomhle ohledu už jsem dávno ztratil iluze :)

CONTINUITY: Ano, každý na to přichází jinak rychle. Asi jsem to špatně zformuloval, to slovo "tápeme" je svým způsobem zavádějící a nešťastné.

Co jsem měl na mysli je to, že na plnění některých tužeb je třeba začít strašně brzo, jinak prostě člověk dřív zajde na sešlost věkem, než se mu podaří to naplnit. (Příkladem je třeba Warren Buffett. Ten na své tužbě stát se nejbohatším člověkem na světě pracoval od svých deseti let. Dosáhl toho když mu bylo přes sedmdesát. Kdyby začal po šedesátce, tak by toho nedosáhl. Prostě by to nestihl.)

Já osobně jsem jakous takous představu začal získávat v době, kdy jsem na sobě začal pozorovat první známky stárnutí. Když jsem se začal zadýchávat do schodů a místo toho, abych o to více do schodů běhal, tak jsem naopak zpomalil. Přišel jsem na to, že se chci vyvázat z toho, abych musel chodit každý den do práce. I jal jsem se extrapolovat tempo svého chátrání a seznal jsem, že pokud chci tohoto svého cíle dosáhnout v ještě přijatelné kondici, tak to musím stihnout do konce roku 2015. A to by bylo dosažitelné, kdybych začal v těch jednadvaceti. Když všechno půjde skvěle, tak dříve než 2020 cíle nejspíš nedosáhnu.

Když mi bylo deset, tak mi i patnáctiletí připadali jako kmeti z jiné planety. Ale domníval jsem se, že tak mezi šesnácti a dvaceti budu mít dostatečnou představu o svém budoucím životě. Sice nebudu mít vše za sebou, ale budu alespoň vědět, kam kráčím. Byl jsem naivní, nicméně ne zase tolik. Spokojenosti dosáhli právě ti, kteří už kolem dvaceti věděli, co chtějí. Drobný zádrhel, že já na to nepřišel, na tom nic nemění.

Znám dost lidí, kteří ještě ani kolem třicítky na to nepřišli.

Vyšší věk je individuální, záleží na cíli. Někdy ani 60 není vyšší věk, někdy je i 22 onen vyšší věk. Pokud je cílem napsat a vydat sbírku básní, tak ten je splnitelný snadno a rychle, za rok jsou básně napsané a vydat je je jen otázka peněz. Pokud je cílem obejít pěšky Afriku podél pobřeží od jednoho konce Suezu ke druhému, tak to nějakou dobu trvá a začít s tím v pětašedesáti není nejlepší nápad, protože to už člověk nebývá nejpohyblivější.