GD je svým způsobem součástí "řízené komunikace", a to jejím nejsilnějším a nejúspěšnějším. V PR je přece jen nutné pracovat, byť selektivně a účelově, s fakty, v GD v propojení pojmového a vizuálního světa lze "tvrdit", sugerovat, asociovat opravdu "cokoliv". Rozpojení informace a obsahu je v GD absolutní, až přízračné. Stručně: co má logo BP (
http://www.chavezoil.com/Bp-oil-company-logo.gif) společného s jejich produktem, výrobou a "konzumací"?
Vizuální obal produktu je především jeho ukrytím, aby se mohlo konečně začít s pořádnou prací: modelovat naše představy. Věcnost v komerční vizualitě téměř neexistuje, zobrazení produktu jsou "vyráběny", popř. vizuálně manipulovány, smyslem GD je právě věcnost zakrýt. Podobně, jako je "obtěžující" skutečná zvuková stopa ve filmu, plná iritujících zvuků a šumů. Naše představa o "skutečnosti" je prostě už jiná, než skutečnost sama. GD pracuje s těmito představami, ne s realitou, ať už znamená cokoliv.
(Nejde mi o peskování designu a designérů, to skvěle zvládají mezi sebou v hospodě, ale pokusu o popsání a sdílení něčeho, co se mi honí hlavou dlouho a co mě na designu také fascinuje: Obal produktu NE říká ANO a všichni jsme spokojení. A taky to neberte tak vážně, logo Nike ja fakt úžasný. :-)