MUABI: z jinýho soudku trochu, vyřešenej jinej "problém". Stalo se mi takhle jednou na papejru, že jsem viděla - jak mi to přišlo - rozklad světla. Každou světelnou buňku, nebo jak to nazvat. Všechno, co jsem viděla, bylo rozkouskovyný do maličkejch barevnejch hranolů a při troše soustředění jsem dokázala ty hranoly ještě rozložit, pak už to dál nešlo. Krásnej - vlastně asi nejlepší - LSD zážitek.
Ale pravej zlom přišel po krátký době ve chvíli, kdy jsem zjistila, že navzdory předešlejm tenkrát asi 26 letům svýho života a školním i mimoškolním 100 % neúspěšnejm snahám jsem najendou schopná pochopit základní fyzikální texty. Fyzika nešla nikdy. Nikdy, nikdy a ani trochu. Přes veškerou snahu naprosto nic. Chemie mi nešla, ale když jsem se našprtala, pochopilka základ, už to šlapalo i celkem samo. Matika, horko těžko, ale to samý. Jen ta fyzika. Vůbec nic z tohodle oboru mi hlava nebrala. No a najednou jsem něco četla a čumim, nejen že jsem to chápala, hned jsem si to představovala. Zkoušela jsem složitější texty a šlo to samo. Vklidu to můžu nazvat zlomem mýho života, fyzika mě fakt baví. Připisuju to tomu tripu. Paradox je, že optiku chápu ze všech fyzikálních odvětví uplně nejmíň.