abych eventualne trochu naladil k nejake diskuzi nebo nazorum, pastnu sem kousek jednoho Camusova textu, ktery jsem zrovna vcera cetl:

Moderni inteligence je zcela zmatena. Poznani se rozsirilo do te miry, ze svet
a duch ztratily jakehokoliv operne body. Je pravda, ze trpime nihilismem. Ale
nejobdivuhodnejsi kazatelske reci o "navratech". Navrat ke stredoveku, k
prirodnimu mysleni, k pude, k nabozenstvi, k celemu arzenalu starych znamych
reseni.
K tomu, abychom mohli temto utecham priznat jakouys takous ucinnost,
museli bychom delat, ze neexistuji nase poznatky - jako kdybychom se nicemu
nenaucili -, proste predstirat, ze jsme vymazali, co se vymazat neda. Bylo by
treba skrtem pera odepsat prinos nekolika stoleti a nepopiratelne vysledky
prace ducha, ktery nakonec (to je jeho posledni pokrok) na svuj vlastni vrub
znovu vytvari chaos.
Toto je nemozne. Abychom se uzdravili, je nutne se s onou pronikavosti a
jasnozrivosti vyrovnat. Je treba vzit v uvahu, ze nahle jasne vidime svoje
vyhnanstvi. Inteligence neni zmatena, protoze poznani prevratilo svet. Je
zmatena, protoze se s timto prevratem nedokaze srovnat. Nedokazala si "na tuto
myslenku zvyknout". Az se ji to podari, veskery zmatek zmizi. Zustane pouze
prevrat a jasne vedomi, jez o nem duch ma.
Znamena to pretvorit celou civilizaci.

No, takze nejake uvodni slovo.. ;) Klub jsem vytvoril primarne z toho duvodu, ze myslenky existencialistu jsou casto v klasickych filosofickych klubech (zcela nepravem) povazovany za prilis "depresivni", a mimo tyto klubu jsou povazovany az snad za hranicni stadium s radoby-kulturou EMO.
To se zcela samozrejme cloveka docela dotkne.

Dnes zijeme v dobe, kdy kdyz clovek nemysli pozitivne (v popularnim slova smyslu), dostane cejch depkare, ci hure. Rad bych timto klubem nejak upozornil (a rozjel debatu, pokud bude s kym a o cem), ze absurdni svet bezesmyslu neni spatna zprava, spise naopak, ze lze zit bez odvolani, ze lze milovat svet a presto se mimo nej neodvolavat.

Konec koncu, Sisyfa si musime umet predstavit jako stastneho :)