Nevím, jestli to sem úplně patří, ale snad vás to aspoň pobaví...
Dnešní prohlídka fakt nářez. Kolega volal, že nemůže na prohlídku, ať to vezmu za něj - adresu prý klient zná, dokonce mu kolega poslal odkaz na google maps, kde to je. Sraz v 17:00 před domem, s majitelem jsme se sešli pár minut v předstihu. V 16:58 email od kolegy (chodí mi na mobil), že klient je na metru, sedá do autobusu a bude tam za deset minut. V celou volám klientovi, ať má na mne číslo, kdyby to nemohli najít. V 17:15 volá klient, že to nemůže najít. Do 17:30 se naháníme na okolí, klient nereaguje na základní pojmy jako "první odbočkou doleva" nebo "Penny budete mít po pravé ruce". Snaha končí mou výzvou "vraťte se na zastávku, dojdu tam pro vás". Vypravuji se tedy s pronajímatelem na zastávku. Už zdáli vidíme dvojici klátících se postav s kočárem a psem. S majitelem na sebe koukneme, ale prý s tím nemá problém, když se tam vejdou (garsonka 33m2). Postavy se blíží, když jsou od nás dvacet metrů, podíváme se na sebe podruhé - cikánka a bezzubý bezdomák, oba tak 20 let. Přiblížili se na dosah mnou nabízené pravice, vnímám nechutný zápach nikdy nepraného oblečení. Slečna má bundu s rukávy zakončenými kožešinou, ale ruce má o deset centimetrů kratší. Stisk ruky je podmíněn vsunutím mé ruce do jejího rukávu. Štítivě tak činím. Její partner suverénně podává levačku. Majitel si vykloubí pravou ruku v rameni a hřbetem ruky otočeným vzhůru mu ji tiskne. Já mezitím stihnu přehodit kufřík do pravé a profesionálně mu podávám levou, pěkně po skautsku. V mysli se mi otočí ozubená kolečka a problém s navigací "levá x pravá" je rázem vyřešen. Zadržuji dech a vypravujeme se směrem k domu. Během chůze se snažím držet odstup, zápach je však velmi nezanedbatelný. A vodítko dlouhé, osmiměsíční pes se mi snaží souložit nohavici. Přidám do kroku. Cestou se táži majitele, zda je stejného názoru jak já, že bychom tuto prohlídku odbyli jen velmi rychle a rozjeli se k domovům. Jedná se o otrlého mladého muže, který pevně prohlásil "to zvládnem" a tasil klíče. Při prohlídce zouvám obuv, snažíc se tím inspirovat dvojici k napodobení. Zabralo to, dvojice se zula. Prostor byl pohlcen novou vlnou zápachu. Boty zůstaly přede dveřmi, ale kočár s koly mokrými od únorové břečky tvoří na dlažbě i plovoucí podlaze tři pravidelné kolejnice. Dvojice prochází bytem. "Je tu někde přípoj na pračku?", táže se mladík? "Ano, hned támhle za pračkou," kontruje majitel. Slečna si mezitím prohlíží myčku "a to je trouba na elektriku?". Když jí odpovíme, že se v tom myje nádobí, oba na sebe pohlédnou s otazníky v očích. Po chvilce zápolení se jí podaří myčku otevřít a chvíli do ní nevěřícně kouká. Otevíráme skříň a předvádíme skládací postel. Jsou u vytržení, je vznesen dotaz na cenu bytu. Opakuji info, obsažené v inzerátu a podávám jim jej vytištěný. Opravuji mladíka, že 2x8.000,- + 1x4.000,- není 30.000,-, ale 20.000,-. Oba září nadšením. Dáváme jim čas na rozmyšlenou a já je vyprovázím z domu. S majitelem se shodujeme, že tudy cesta nevede a že raději počkáme na někoho jiného.